• nazdar citosl. důvěrný přátelský, vlastenecký, spolkový, vojenský pozdrav při setkání n. rozchodu. „I nazdar, nazdar, pane Vejvaro,“ podával mu ruku Kondelík. Herrm. „Na zdar, příteli!“ zvolal a podával mu [hostu] ruku. Svob. Volit, řečnit, zpívat, volat „na zdar“ a „sláva“, pořádat tábor — to byl jeho ideál. Baar. „N-tá roto, nazdar!“ „Zdar!“ Voj. sl. kn.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 64 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 64