- nebo sp. vyjadřující rozmanitou míru rozlučovací (od libovolnosti do neslučitelnosti) druhé části rozšířeného členu větného n. druhé věty (též ve dvoučlenné otázce n. ve dvoučlenném přípustkovém spojení), neb, anebo. Tu tam v brambořišti nebo v řepě bělal se šátek nebo jupka. Rais. Padni oko nebo zub, já od tebe neupustím. Šmil. Myslí si, jak sama dřív nebo později bude taky tátu vypravovat. Rais. Začasté chodila babička s dětmi na delší procházky, třebas do myslivny, nebo do mlýna, nebo si zašly do lesa. Něm. Spíš, má panenko, nebo bdíš? či. Erb. Proč nechává mne tu sedět samotného? Anebo něco píše? Nebo snad mne nerad vidí? Šim. Nerozeznával, je-li to hrubiánství nebo žert. R. Svob. Ďas ví, jak se stalo, zdali vlastní nemotorností nebo zlomyslností nějakého tanečníka, Doubenus se svalil. Jir. Kdykoli přišel dědek s kolovrátkem, Matěj musil do kola, ať to bylo v stodole, nebo ve světnici. Prav. Oddával se obžerství i chlastu, ať bylo v noci nebo ve dne. Herrm. Ráno král Václav, nebo jak jej Pražané jmenují, lenivý Václav odsoudí, kdo se mu vinným býti třeba jen zdá neboli. Mácha. Ten člověk buď nás má za hotové blázny, nebo sám je blázen. Svět. Arch. Namluvil Benedu, aby se do Míšně obrátil, očekávaje, až ho nebo on, nebo Vratislav sám zavolá. Tyl. Nuž, Strakoši, koníku můj hbitý, nebo nyní, koni, aneb nikdy! Hol. D jinak, v opačném případě, v obráceném případě. Utíkej, nebo ti jich několik vlepím. Tyl. Jenom teď Pánbíček nedej zlé deště, nebo nám brambory začnou černat. Rais. Dejte mně dva loty [kávy] — ale dobré, nebo jsem tu posledně. Herrm. Nešahej na mě, nebo! — Já půjdu sám! Jir. D sp. dův. neboť. Tkanička více slyšel nežli viděl, nebo mu již přecházel zrak. Jir. Šenkýři ho [harfenistu] viděli velmi rádi, nebo, kdekoliv se usadil, přišlo za ním vždy dosti lidí. Ner. V tom vkročil mladý pán do dveří; nebo tenkráte nebyly ještě žádné závory a zámky. Něm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 405
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 405
|