- nerad (arch. nerád) adj. (jen v nom. sg. a pl. všech tři rodů v tvaru neurčitém, zř. komp. adv. neraději) s nelibostí, s nechutí, s neochotou. Pozoroval již dávno, že si [princezna] ženicha nerada bere. Něm. Vy se mnou pořád tak nerad mluvíte! Rais. Matku svoji milovala paní Prošková velmi a nerada byla by ji od sebe pustila. Něm. Já myslím, že Lída s někým utekla; vy to nerad slyšíte, ale nemohu na nic jiného přijit. K. Čap. Neráda přijímám do své knihovny každou knihu. Schulz. Kněz biskup hrách asi nerad nechutná mu. Jir. [Hošík] líbal všeckny, nevšímaje si nic, je-li tomu host rád nebo nerad je-li mu vhod nebo nevhod. Havl. Nerad bych, aby vzalo za své, co více než sto let v rodině mé se udrželo bylo by mi nemilé. Svět. Královic byl rád, že získal zlatovlasou pannu, ale zas nerad, že ji má králi stříbrného zámku dát za koně Zlatohřiváka. Erb. Mládenci s ní ani nežertovali, a panny ji nerády měly ve společnosti neměly v lásce. Prav. Nerado se vstávalo — věru. Preis. Závadou srdečných pacientů jest odklad a co nejneraději opouštějí lůžko, kde je jim nejlépe. Čap. Ch. Matka čím dál, tím neraději viděla Petra na dvoře. Herb. D neúmyslně, nechtíc, proti své vůli. Když se oba kočáry k sobě přiblížily, švihl Kos po koních a jako by nerad zasáhl Kahla v druhém kočáře. Paleč. Třetí [ze zatčených] se přiznal, že on to byl, kdo mladého pána ťukl hákem, ale nerad. Čap. Ch. Naříkala nad broukem, jenž do světnice zabloudil, když nerada ho přimačkla knihou. Herb. Domnívala se, že muž nebo syn nejspíše neradi někomu ublížili, a lidé se jim mstí opovrhováním. Herb. D stěží, sotva, nesnadno. Který kůň jest slabého těla, tak že mu nazad odvisne, ten nerád tlustne. Lék. koň. Co jsme vssáli s mateřským mlékem, to nás po pětatřidceti letech nerádo opouští. Tyl. To už tak bývá, že to, na co nejvíce se těšíváme, nejneraději se vyplnívá. Svět.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 197
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 197
|