- nespokojenost, -i f. duševní stav někoho, kdo není s něčím spokojen. Zlobil se na všecko, zmocnila se ho všeobecná nespokojenost. Prav. Nemajíc dětí a žijíc proto v nespokojenosti, vrhla se na cestu prázdné marnosti. Něm. Každým dnem se u ní ozývala hlodavější nespokojenosť s osudem, touha po něčem vyšším. Svět. Cítil podivnou jakousi nespokojenost sám s sebou. Zey. Nejzřetelněji svou nespokojenost nad tím, že ples tak pozdě bude, na jevo dával. Rub.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 152
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 152
|