- norma, -y f. pravidlo, vzor, předpis, nařízení n. ustanovení (úřední). „Norma“ v obecném smyslu je výraz něčeho, co býti má, ať je to cokoliv. Weyr. Křesťanská norma života. Hol. Toto snesení sněmovní [platilo] za normu čili všeobecné pravidlo. Rez. Práv. právní norma pravidlo, předpis; jurisdikční norma zákon, zákoník. Filos. normy ethické, absolutní, empirické, společenské a j. Gram. souhrn zvláštností vyznačujících jistou jazykovou skupinu, pokládaný buď za vzor, jehož se třeba přidržovati, nebo za skutečnost do té míry ustálenou, že všichni mluvící příslušníci té skupiny mají pocit její jednoty. Zeměd. normy krmné průměrné množství stravitelných živin potřebných pro 1000 kg živé váhy jednotlivých druhů domácích zvířat rozličného stáří a užitkového směru. D obvyklost, pravidelnost, normálnost. Mezi normou a abnormalitou těžko vésti hranici. Hostov. Větérek, kterýž udržuje temperaturu o dvacet Celsiů pod kalkutskou normou pravidelnou, obvyklou teplotou. Čap. Ch. D Zř. noremní den. Je dnes norma a zpěváčkové mají taky štědrý den. Herrm. D Astron. Norma malé souhvězdí jižní oblohy, Pravítko.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 391
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 391
|