- nouze, -e f. nedostatek životních potřeb, bída. Přinesliť [uprchlíci] s sebou zásob, jež by v čas nouze na několik dnů stačily. Jir. Na vzdor tomu [chudobě] nebylo ani na dětech ani na flašinetláři a jeho ženě vidět jakou nouzi. Něm. Na známé přísloví, že „nouze naučila Dalibora housti“, prameny naše nedávají dokladu. Pal. Dobře říkají: Devateré řemeslo, desátá nouze. Herb. Vždyť je to [chudá učitelka] bída s nouzí veliká bída. Kun. Všechno by [farář] nastrkal kaplanu, i o štolu se s ním na polovic dělí… a sám tře nouzi má, trpí nouzi. Baar. Třeli jsme tu nouzi s bídou všelijak, ale rádi jsme se měli. Jir. Mám dříti nouzi v Kostomlatech, budu ji raději dříti jinde. Jan. Lid. Nouze osívka jarní. Čel. D (o koho, o co) značný nedostatek, scházení něčeho. Tenkráte, když u nás ještě nedýmaly tovární komíny a nehučely stroje, nebyla nouze o dělníky na pole. Jir. Ančka jí podobné myšlení vymlouvala, a bylo třeba ostrosti, o kterou u ní nouze nebyla, aby stará paní se rozhodla. Jir. U mne je velké vydání a nouze o peníze. Něm. Jest jako vždy o charaktery nouze. Vrch. D nutná potřeba, nutnost. Češtině přivykal jen z nouze. Pal. Sl. Brennerova vystoupila pohostinsky opět po delším čase, — dával se tedy „Lazebník Sevillský“, o němž se u nás vyplnilo přísloví, že je z nouze dobrý. Zl. Praha. Z nouze často musím vystoupit též v úlohách komických. Stank. Rádi se těšíváme rčením Lessingovým, že prý člověku plná pravda nesvědčí, jen po ní bažení, takto z nouze dělajíce ctnosť. Mas. Práv. stav nouze v němž právnímu statku hrozí nebezpečí, které nedovedeme odvrátiti jinak než spácháním něčeho nedovoleného. D nesnáz, svízel, útrapa. Duše má mu [Bohu] díky vzdává, že vyrval mne ze smrtelníků nouze. Vrch. Pyskáček se náramně rozzlobil a poštval na něj [chalupníka] domácího velkého psa, tak že chalupník s nouzí ze dvora ušel stěží. Erb. S nouzí rozeznávám věž katolického kostela v Černoušku a evangelického v Krabšicích. Baar.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 487
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 487
|