- ochota, -y f. značná míra dobré vůle k něčemu, úslužnost, ochotnost. Paní vyslovila ochotu, že pošle pro peřiny a podušky. Havl. Car projevil svou ochotu vyjednávati. Bozd. Šenkýřka nevěděla samou ochotou kam dříve skočit. Něm. Podvoluje se s ochotou všem povinnostem naší víry. Šmil. Při lovení panských rybníků ryby chytati pomáhal, kterémuž ouřadu se ale více z ochoty nežli z povinnosti oddal. Paleč. Pane Bruk, jsou tedy od tý ochoty a zabodnou se do země, vědí jako takový hastroš v poli! Švan. Tetka Prouzka byla ochota sama, k sousedům, ke každému; pomohla, vyhověla i podarovala, seč byla. Jir. Práv. směnka z ochoty. D Chem. ochota slučovací afinita chemická. D Zř. dychtivost, smělost. Ale jak s ochotou po jablku sáhne, tak s uleknutím ruku zas odtáhne. Erb.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 150
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 150
|