- odjeti (řidč. odejeti) dok. (o člověku n. jiném tvoru) vozmo n. jízdmo nějaké místo opustiti. Císař s dvorem odjeli z Prahy, císař v krytém voze. Jir. Odjel [vozka] za svou povinností. Šmil. Vskočil do fiakru a odjel. Ner. Prohlásila, že večerním vlakem odjede k mamince. Vach. Neříkaje nikomu kam a proč, odjel si sám do Libějic. Podl. Sardus, syn Heraklův, odjel do Lybie s loďstvem odplul. Vrch. Rozloučil se mladý manžel s drahou Dobrunkou a odejel do boje. Něm. [Kněžna] pokynula comtesse k odjetí, obě vsedly na koně. Něm. Odjede, odkud není návratu zemře. Šmil. D (o vozidle n. plavidle) opustiti nějaké místo. Kočí práskl do koně a povoz, seč sešlý kůň klusati mohl, odejel. Arb. S Blaženou promluvil spěšně několik slov, ani vozu nedal odejet. R. Svob.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 180
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 180
|