- okno, -a n. stavitelsky upravený otvor ve zdi, ve stěně, jímž vniká do místnosti světlo a vzduch. Dům v sněhu, v domě okna září. Ner. Nejpříjemnější byly pokoje, jichž okna šla do zahrady. Šmil. Střílelo se, že se okna třásla. Prav. Vnitřní okna se potí, a venečná se ledovým kvítím postýlají. Hol. Z okna [vlaku] hledí plno hlučících postav. Dyk. Světlo louče kmitlo se tu i tam. Náhle osvítilo se i okno mých dveří zasklený otvor křídla dveří. R. Svob. Ustál. sp. Válka otevřela okna našeho vlasteneckého myšlení dokořán přispěla k jeho posílení. Červen. Mohli tím [výtkami] býti uraženi básníci, kteří, „otvírajíce okna do světa“ a „boříce čínskou zeď“ libovali si v látkách zahraničných, moderních. Krás. Krise se překoná jen spoluprací všech, politikou otevřených oken upřímnou, nezáludnou. Přít. Málo v kterém statku ležel hospodář pod jabloní zíraje Pánubohu do oken nic nedělaje. Třeb. „A co ty? Čumíš Pánubohu do oken?“ Jahn. Zde [v šumavských horách] příroda roste jen tak pánu bohu do oken, když nemá právě nic lepšího co dělat. Ner. Toto budiž za výstrahu oněm pánům, by se o věci dříve přesvědčili a nestříleli Pánu Bohu do oken nejednali nazdařbůh. Kam. Vidíme, že zde [v díle] Berl nestřílí pánubohu do oken nemluví nadarmo. Šal. Stav. okno jednoduché, dvojité, otáčecí, skládací, dřevěné, kovové a j. Geol. tektonické okno obnažené mladší geologické vrstvy v podkladu přesunutých vrstev starších.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 531
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 531
|