- okraj, -e m. vnější část něčeho od středu nejvzdálenějšího, kraj, lem. Okraje tmavého mraku žlutavě nabíhaly. Jir. Začala hned od okraje přižínati vršky mladého osení. Preis. Roucho barvy modré s okrajem hermelínovým. Mik. Soucit k mrtvému jeví se visitkami s černým okrajem. Mach. Stál před jednou z továren na okraji města. Šrám. Uložila kuřata vkusně na mísu, utřela okraj ubrouskem. Kosm. „Export“, jak ho Jirák naléval do sklenice, pěnil se a přetékal přes okraj. Merh. Dříve i „chlapci“ nosívali širák, klobouk těžký, se širokými okraji. Jir. Když tam Rusové vnikli na samém okraji zimy, neprodrali se už příliš daleko krátce před počátkem zimy. Vach. Komické elementy zabíhají mnohdy až na okraj tragičnosti velmi se jí blíží. Ner. D (u knihy, listiny) nepopsaný, nepotištěný pruh při kraji. V rukou držel zeman brk, jímž byl právě na okraji listu při měsíci květnu napsal poznámku. Jir. Kontury dívčí hlavinky na knihy okraj kreslím roztržitě. Vrch. Přen. Reflexí, poznámkou na okraji děje stále koriguje [spisovatel] přímé vzněty čtenářovy mimo děj. Sez. Drobná studie Fischerova, vzniklá na okraji jeho studií goethovských, přináší mnoho podnětů. Sedl. Hrst poznámek na okraj nejkrásnějšího dosud sletu sokolského. Přít.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 302
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 302
|