- omluva, -y f. projev, jímž se žádá za prominutí n. jímž se nějaký čin odůvodňuje, ospravedlňuje. Paní Angelína poděkovala bezvadným pukrletem a s novými omluvami, že vyrušila, poroučela se společnosti. Herrm. Nenapadlo mne nic, co bych řekl na svou omluvu Šim. Přítel, neuznav mé vyrušení z proudu řeči ani za hodno nejnepatrnější omluvy, pokračoval ve svém vypravování. Arb. Nalézal hojněji omluv svého jednání. Jir. Včera se tomu poznání ještě bránil, omluvy hledal. Jir. Talent není omluvou špatných veršů. Durd. D Arch. pomluva. [Jeronym Pražský] navracuje se z Polska jat tam byl na omluvu některých a do žaláře jako kacéř vhozen. Lum.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 177
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 177
|