- oslava, -y f. prokazování slávy někomu, oslavení, oslavování, velebení. Napíši hymnu k oslavě slunce. Vrch. Za půl druhého roku tři knížky oslavou lásky naplnit jest sice možno. Ner. [Společnost] se měla sejíti na oslavu farářova svátku. Jir. Slavili jsme velkolepý banket na oslavu 25letého trvání Nár. Listů. Herb. Započali zpívat píseň ku oslavě Hospodina. Furch. Spasiteli světa na oslavu ještě jednou číši připili si. Kapp. D slavnost k oslavení někoho n. něčeho konaná. Oslavy Havlíčkovy se prohlubují. Mach. Ticho v městě, žádná oslava, ples žádný po dobytém vítězství. Zey. Habrůvka na kolenou trvá v rozjímání a čeká na oslavu věrných dušiček chrámovou slavnost. A. Mrš. Vojenské oslavy. D Zř. osoba n. věc sloužící někomu n. něčemu ke cti, slávě. Grácie mladé, Moskvy oslavy, ji [Taťánu] na počátku mlčky obhlídají (o moskevských šlechtičnách). Bendl. Tu přibyl Matěj, oslava a duše trojlístku. Sab. Zbišek z Trotiny bude někdy oslavou vysokých škol Pražských. Choch. D Zast. sláva, proslulost. Nepomíjející oslavy dobyl jménu Hudlickému Josef Jakub Jungmann. Zel. Své jméno pokryl [mocnář] věčnou oslavou. Čech.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 213
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 213
|