- osloviti dok. (koho) obrátiti se s řečí na někoho, začíti mluviti k někomu. Vztáhla ruku k němu, jak by jej osloviti chtěla otázkou. Zey. Oslovil ho [rytmistra] po česku. Jir. „Hosté již přijeli,“ oslovil Václav Olšovského. Pfleg. Na tribuně stál řečník a oslovil shromáždění. Baar. D pojmenovati titulem, jménem, titulovati. Proslýchalo se, kdož by chtěl k němu [k pánovi] promluviti, maje jakousi žádosť, že by jej musil osloviti „nejmocnější pane hrabě“. Svět. Chtěl zvolati: „Caterino!“ Nebyl jí posud nikdy jménem jejím oslovil. Zey. Modlitba Páně se skládá z oslovení a sedmi proseb. Podlaha.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 186
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 186
|