- ostrov, -a m. část souše obklopená se všech stran vodou. [Odsouzenec] byl vysazen na pustý ostrov. Herrm. Sedněte jen! Vždyť jsem zde jako na ostrově! osamělý, opuštěný. Ner. [Moorovy] „Irské nápěvy“ budou žíti, pokud žalost „zeleného ostrova“ nepomine Irska. Obzor. Hleď, plá z moře ostrov blažených! sídlo zemřelých v antické mythologii. Vrch. Pověz lidu, aby naříkáním nemučili nebožtíkův na ostrovech vyvolenců. Slád. To lodě duchů, jež vezou ty, kdož dokonali včera, na ostrov mrtvých do podsvětí. Slád. Přen. V tom moři běd lze najít ostrov, kde je klid a štěstí? Mach. V labyrintě bídných světa činův bez konce u věčném kolotání nalezl jsem malý ostrov lásky. Staš. Ostrove mrtvých! V hlučné města vřavě ty výspo klidu, samoty a ticha! (o hřbitově). Vrch. D místo n. prostředí lišící se nějak od svého okolí. Na vlhkých místech luk byly zelené ostrovy. Vrba. Hleděl na zlaté ostrovy kvetoucí mochny [na stráni]. R. Svob. Ostrov pánů pod lustrem vřel poznámkami, nevrlými i škodolibými skupina netančících pánů uprostřed sálu. Sez. Zem. ostrov národnostní (jazykový) menší území obklopené cizím živlem. Dopr. chodníkový ostrov chodník v jízdní dráze pro bezpečnost chodců, refuge.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 333
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 333
|