- ostuda, -y f. hanba, pohoršení. Svou prostořekostí jen sám sobě ostudu děláš. Ehrenb. [Lidé]‚ kteří stavu a povolání svému dělají ostudu. Ehrenb. Do Prahy musela ho [klobouk] vzít též s sebou, aby neplodila paní tetě v šátku ostudu. Něm. Opilý byl [kantor], ostudu dělal. Jir. Vzácný pán by měl darmo ostudu, že mne protežoval. Mach. Co by byl mluvením pravdy utržil? Nic jiného než nesmrtelnou ostudu. Šmil. Proto jsme to nedali ve spolku hrát, abychom si třeba neuřízli ostudu. Štech. Je potom ostuda, když [starosta] promluvit nedovede. Rais. Ke všemu by to mohlo přijíti ještě do novin. To by byla pro banku pyramidální ostuda… Kronb. Ustál. sp. Nosí na sobě kožich ušitý z ostudy je hanbě zvyklý. Staš. Fuj! do takového starosty, který má z ostudy ušitý kabát. Vrba. Lepší první ostuda než poslední. Přísl. D Dial. nepříjemná, nemilá věc. „Co nám nesete dobrýho? Sednite si!“ — „Eh, nic nenesu dobrýho. Jen samó vostudu,“ hodil hlavou starosta. A. Mrš. D ohyzdná, ošklivá věc. [Nemysli,] že ti přeju, abys tuhle ostudu na sebe navlékl (o nepěkném kabátě). Šamb. Strnad (posadí si třírohý klobouk na hlavu a dívá se do zrcadla) O vostudo všech vostud! Klicp. D člověk dělající ostudu, dareba, neřád (často nadávkou). Živobytí máš, ostuda také nejsi, samou řezanku v hlavě též nemáš. Štol. Tys přece jen ostuda! — ta nejhorší osoba na tom božím světě darebnice, hanebnice. Tyl. To mi věř, já jsem ostuda člověk. Hál. Drž hubu, ty stará ostudo! Klost. I ty ostudo ostudná. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 195
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 195
|