• pán, -a m. (vok. pane! pl. nom. páni, pánové) kdo něco n. někoho ovládá, někomu poroučí, rozkazuje, ovladatel, rozhodující činitel. Dnes jsou [Španělé] pány Ameriky. Maj. Dánové a Sasíci stali se převahou zbraně pány náměstí. Hurb. [Otec synovi:] Kdo je pánem v domě, co? Šim. Je pánem jejího srdce a její osoby. Prav. Když je člověk svým pánem, zařídí si všechno po své vůli. Herb. Nebyl více pánem sama sebe. Šmil. Stal se opět pánem svých myšlenek. Vach. Člověk nebývá pánem činů svých. Lier. „Jsou hodiny naši páni?“ obořil se na ně [profesor na studenty]. Jir. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země. Jir. Dnes jen výsměch pán je světa. Vrch. Já pán, ty pán! Havl. D Pán (v biblické mluvě a bás., jinak obyč. jen ve spojení Pán Bůh, Pán Ježíš, Kristus Pán) nejvyšší bytost se zvláštní mocí nad člověkem i nad přírodou, předmět nejvyšší úcty, Bůh. [Anděl Smrti:] Vítězem juž vracím se, bych Pánu pověděl, že dokonáno dílo potopy. Vrch. [Matka synovi:] Nemusíš se báti než toho neviditelného Pána nad sebou. Svět. Když se setmělo, pravil jsem [autor hostiteli] jak Pán učedníku svému: Pojďme lovit lidi! Herb. A pán ať dá všemu lidu křesťanskému na tomto světě pokoj. Pal. Ó Pane, v temnotách já zašeptal tvé jméno. Kar. Pane, smiluj se nad námi! Vaněk. Pán dal, Pán vzal; budiž jméno Páně pochváleno! Prvot. Po černé mši se pan farář modlívá za všecky v Pánu zesnulé osadníky. Třeb. Sedlák Kvapil je v pánu zemřel. Svět. Tu jede kočár, a prásk! — jedno zadní kolo bylo v Pánu vzalo za své. Paleč. Zde v Pánu odpočívá a slavného z mrtvých vstání očekává zasloužilý měšťan zdejší. Vrba. Modlili se k Pánu zástupů. Nov. Hlas spravedlnosti pohnul světů Pána. Vrch. Všechno se počítá před narozením Krista pána a po narození Krista pána. Havl. [Ptáci] štěbetali sladce, jakoby Pána Krista baviti chtěli. Zey. [Za starých časů] pán Ježíš a svatý Petr spolu chodili po světě. Erb. Kacířům dal pán Bůh vtip. Havl. Proč bychom se netěšili, když nám pán bůh zdraví dá? Sab. Zaplať pán bůh, že jsem tu. Šmil. Buď Pán Bůh pochválen! Jir. Pán Bůh rač požehnat! Jir. Jestli to [léčení] nepomože, tož Pánu Bohu poručeno. Herb. Prosím, velebný pane, kdyby šli s Pánem Bohem na Končiny zaopatřiti umírajícího. Bouš. „Tedy s pánem bohem a pozdravujte syna“ (pozdrav při odchodu). Podl. Musím zůstat, dokud nezaplatí, pak půjdu s Pánem bohem odejdu v pokoji. Rais. Myslíš-li, že mně ubližovat musíš, s pánem bohem budiž! Hál. Kde byla skála, nechali ji [loupežníci] s pánem bohem skálou být klidně, beze všeho. Ner. Nepřijde-li zítra ráno, nechť si tam zůstane s pánem bohem. Čap. Ch. Vyběhly [dítky] tak, jak je pán bůh právě stvořil nahé. Hál. Mladý člověk má míti nějaké užitečné zaměstnání a nikoliv Pánu Bohu ukrádati čas lenošením. Herb. Lovec nemůže jíti polem a lesem po otevřených cestách a stříleti Pánu bohu do oken nazdařbůh. Hol. Komu karty v ruce šustí, toho Pán bůh neopustí. Hol. Bylo mi jako u pána boha za kamny velmi dobře. Čap. Ch. Zvláště také při vyjadřování podivu. „I pro pána Boha, tolik peněz!“ divila se stará. Něm. I pro pána krále, co pak se u nás děje? Rais. Pro pána, vždyť jsem si sedl do mraveniště! Čap. „Krista Pána, kde pak ty se tady bereš?“ vyjekla. Rais. Kdyby se to dozvěděla má babička — pane na nebi, to by byl rámus. Stank. Tam bylo jahod, pane bože! Čech. Žert. A pro pána Jana — což pak ty se nechceš opravdu vdát? Mah. Pro pána páninka, to je dětina člověk. Herrm. Krynda pána, tuhle jsou také peníze! Herrm. D kdo má v držení nějaký právní majetek, majitel, vlastník. Stal se pánem statku otcovského. I. Klicp. Panství dostalo nového pána. Herb. Na zámku každý Leopolda za vlastního pána považoval. Zey. V těžké dumy ponořen zde zůstal tiskárny pán, Jiří Melantrich. Vrch. Tu poznal kůň po hlase svého pána. Erb. Nymburk byl té doby pánem skoro všech dvorů kolem něho ležících. Jan. Taky rukavice měl. Neříkaly mu pane, byly vypůjčeny od kamaráda nebyl jejich majitetem. Herrm. Jaký pán, takový krám. Baar. Byl to jeho domácí pán. Lada N. Žert. Usmolený byl [učedník]‚ palce, čili domácí páni, jak se žertem říká, koukaly okny ven z pantoflí. Něm. Vzdyť se ti dívají kolínští páni z kalhot máš roztrhané kalhoty na kolenou. Kosm. Z kabátu vykukují páni loketští. Kronb. Práv. osobu, jíž patří neomezené přímé právní panství nad věcí; věc bez pána nikomu nenáležící. Mysl. pán myslivosti majitel n. nájemce honitby. D kdo někoho zaměstnává za plat (mzdu, služné a pod.), zaměstnavatel, chlebodárce. Olšovskému byla nápadna důvěrnost, s níž si sluha počínal k svému pánu. Pfleg. Chudák dře se, a pán bohatí. Mach. Nebýval příliš horlivým zastáncem jich [dělníků] zájmů, straníval spíše pánům. Staš. Slabí ti chlapci tahali vozíky a nosili pytle, ale při nejmenší příležitosti vyčastoval je „pán“ třeba kopnutím. Herrm. Nelze zároveň míti dvě vlasti a dvěma pánům sloužiti. Havl. Vzpomínám si na naučení své babičky: nechtěj s pány třešně jídat být v jejich společnosti. Šal. Práv. pán učební subjekt smlouvy učební, který je představeným učedníka v poměru učebním. D příslušník vyšší šlechty s právem držby svobodných deskových statků n. vůbec šlechtic, vrchnost. [V XIII. století] začíná vyšší šlechta velkostatkářská vystupovati jako stav jednotný, jehož příslušníci se označují slovem páni. Krof. Hle, lovčí zámek Rožmberských pánů. Vrch. Pořád myslil na ty pány a měšťany, kteří měli být ráno popraveni. Jir. Panu Vilémovi Zajíci z Valdeka bylo uloženo, aby Jindřicha z Lipé zajal. Tomek. Velci páni čeští pozdvihli se proti císaři. Herb. Nejlepší čas v roce musil každý [sedlák] sloužit pánům na robotě. Hál. Kde pán dostane jednu ránu, sedlák utrží dvě a tři. Hol. Sedlák má posvícení jednou do roka, pán každý den. Hol. Před pánem stýská si [sedlák]‚ za vraty výská si. Hol. Pán když padne, sedláku se zlomí noha. Baar. Páni se perou — sedláci půjčte vlasy. Baar. Dnes slavil novopečený svobodný pán tuto událosť velkou hostinou baron. Svět. Ti zemánci jsou skoro vesměs pány z Nemanic chudobní. Vrba. D příslušník vyšší společenské vrstvy, zejména úřednické, městské, člověk studovaný, člověk dobře situovaný, majetný, bohatý. Ať studuje [hoch]‚ ať je pánem. Šmil. Oni si páni myslí, že je pro chudý lid vše dosti dobré. Svět. Není radno s pány třešně jídat. Jah. On se musí státi rolníkem, a ne pánem, jak pořád chce. Pfleg. „To já čekala, pokračovala matka, „že budu mít syna pánem.“ Čap. Ch. Jak může tak malý pán tak vysoko nos nosit. Rub. Řekl bys, že je to študentek, pán od péra, a zatím hle — sedláček je to. Baar. Ucházela se o to [o propuštění manžela z vězení] u pánů od policie úředníků. Lum. Ještě rok, a půjde [sedlák] do Písku před vojenské pány s Pixovým synem. Baar. Cestoval těmi krajinami vzácný anglický pán. Šmil. A já [cikán] v pozlacených botkách dělám pána. Heyd. Šat dělá pána. Paleč. [Žena k mužovi:] I dělej si pro mne, co chceš; hraj si na pána. Rais. Zeť si jako pán řemesluje. Rais. Ten hafan nemá ani obojek a chodí si po dvoře jako pán. Vanč. Všichni jsme si před zákonem rovni, pán nepán. Herb. D zdvořilé označení osoby mužského pohlaví. Vidím, jak se ke mně kloní slušný pán v kožichu. Vach. „Byl to mladý pán z villy,“ řekla hospodyně. R. Svob. Zdeňce poklonil se jakýsi pán. V. Mrš. Onen pán, který svůj klobouk zapomněl, jistě klobouk pana Pelíška odnesl. Rub. D Hovor. manžel. [Sedlák kněžně:] Váš pán mi jediného syna zastřelil. Třeb. Její pán byl v Dobrušce radním pánem. Něm. [Propuštěný vězeň vyřizoval ženě svého spoluvězně,] aby poslala svému pánu šunku, víno. Mach. Hodiny, za něž dal můj nebožtík pán osmdesát zlatých stříbra, byly vyhozeny za sedm. Lier. D Hovor. nápadník. Taková žába, a už má pána! D Hovor. něco znamenitého, výtečného, vynikajícího. My míváme často merendu, ale dnešní byla pán. Křič. Med, který tam nalévají, je ze všech medů pán. Heyd. Pojedl jsem výborné pstruhy. Pstruhy, kterým se říká Pane! Dyk. Chtěl se učit tkalcovství, a já mu nebránila. Řemeslo je pán. Něm. D název dávaný významným, váženým osobám. Sloužil [sedlák] císaři pánu celých čtrnáct let. Třeb. Ustrojen byl [kupec] jako kníže pán. Něm. Důstojný pán má mnoho svatých knih, ukazujících cestu k spáse farář. Dyk. Velebný pán chtěl sloužiti mši svatou za matku Cilinčinu kaplan. Prav. Její pán byl v Dobrušce radním pánem. Něm. Užaslému zraku purkmistra i pánů zjevilo se — obrovité vejce radních pánů. Čech. Ty máš děsnej strach ze svýho starýho pána (tak se říkalo tenkrát otcům). Konr. D pan (gen. pana, dat. panu atd., pl. nom. páni, gen. pánů atd.), zprav. ve spojení s podstatným jménem vůbec titul n. oslovení ve společenském styku pro osobu mužského pohlaví. V koutku seděl pan Peterka. Stroup. Chce mně svou dceru dát teď náš pan rada. Ner. Dobré jitro, pane doktore. Ner. Pan hrabě v tuto hodinu bývá vždy na procházce. Vrch. Tři schody výše byla zahrada pana domácího. Jir. [Sedláci] se musili zdaleka klanět každému panu Franci. Svět. Pan vrchní úprkem hnal se z dolního do hořeního dvora. Herb. Babička říkala o panu mlynáři či lépe o panu otci, jak ho vůbec každý nazýval, že je čtverák. Něm. Poslouchej, snad abychom psali panu starému o nějaké vědérko panu sládkovi. Rais. Už jste pana pátera dovedl? Rais. Pan páter vyklouz přišel do statku. Jir. [Farář k faráři:] „Ještě budete mít z toho, pane bratře, oplétání.“ Jir. Vždy také na Staré bělidlo přišel [myslivec]‚ když se dostavil pan bratr z hor pan kolega. Něm. Bude čas pomýšlet na „pana Navrátila“ na návrat. Šim. [Erik ve škole] byl se všemi pane a pane choval se nedůvěrně. Wojk. Žert. [Mlynář:] To je podivná věc, kterou páni mudrci často přehlédnou, že lidé jsou a byli pořád jen lidé! Svob. Založil [učitel] ruce a prohlíží sobě pány kluky. Ner. Pan Jeníček [malý Jeník] musel si nechat laskominy zajít. Něm. [Ježek] se převalí na záda, jablko se mu napíchne na ostny, a pan ježek se s ním valí spokojeně domů. Vrba. Sr. t. pane.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1955 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1955