• pakostnice (arch. též pokostnice), -e f. vleklé ochuravění kloubů a kostí podobné vleklému hostci a dně. Po třicátém roce přepadla pakostnice nohy jeho. Mach. [Usedal] na pohovku zvolna, jako člověk, jemuž ve všech kloubech hraje pakostnice. Lier. Tristan ze samého žalu a milostného toužení dostal pakostnici. Schulz.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 65 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 65