- pas, -u m. 1. úřední průkaz. S cizím pasem vinníci prchli přes hranice. Mach. Šel tedy [sedlák] k panu správci, aby mu dal vysvědčení a pas, že půjde s prosbou ke králi. Něm. Holandský a dánský vyslanec požádali o své pasy. K. Čap. Práv. cestovní pas úřední průkaz o totožnosti osoby, opravňující k cestování, zejména do ciziny; zbrojní pas průkaz opravňující nositi zbraň; dobytčí pas průkaz o nezávadném zdravotním stavu dobytčete.
- *pas, -u m. bás. 2. pastva. Není louka s travou k pasu, — je to horská směsa. Slád.
- pas (vysl. pa) n. neskl. taneční krok. Připomínala dámu, stoupající buď na koně, nebo v menuettu provádějící staromódní pas. V. Mrš.
- pas (ps. též pass) adv. vyjadřující při hře v karty, že se hráč neúčastní hry. Já mám samé sedmy — pas! Paleč. Dychtivě sáhl zase po kartě a praštil jí o stůl. „Pass,“ zasyčel. V. Mrš.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 278
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 278
|