- platnost, -i f. vlastnost něčeho platícího, uznávaného n. majícího vlastnosti normy. Kterak možná jest minci v království českém ustanoviti tak stálou, aby kurs její, čili platnost a míra, nikdy se neměnily? Pal. Proslýchá se, že falešné banknotky ani na přes rok platnosti míti nebudou. Hum. kal. Kalvin zachoval v Ženevě zákony o čarodějství v platnosti. Čech. Rozsudek nabýval okamžité platnosti. Nor. Encyklika zatracuje učení o svrchovanosti národa a platnosti veřejného mínění co výrazu vůle národní. Grégr. Práv. vlastnost míti právní účinky. Platnost manželství, smlouvy. D vlastnost někoho n. něčeho nějak se uplatňujícího, projevujícího svou účinnost, svůj vliv, působení. U Náprstka nejednalo se o to, co některá věc poskytuje jemu výhodného, ale o to, jakou platnost má pro dobro všeobecné. Zey. Přišelť její vzrůst při této práci k plné platnosti. Svět. Ty že nejsi platen? Kdo tedy má platnost nějakou, ne-li muž, který všecku sílu obecnému dobru věnuje? Podl. Vítek oběma stranám slouží, ale jen pašerům k platnosti je. Mož. Co se týče řeči, mluví Hercegovec volněji a dává více platnosti dlouhým slabikám. Hol. Měla starost, aby náležitě k platnosti přicházely drahocenné šperky, jež měla na sobě. Her. Pod pavučinovým rouchem docházel plné platnosti i tělesný zjev tanečnice. Herrm. Nejmenší podrobnost ozdob [paláce] nepozbývá platnosti. Zey. Titulní úloha došla v rukou pana X. jen prostřední platnosti. Ner.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 465
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 465
|