- plaz, -a m. plazící se živočich, obyč. had n. ještěrka. Hrady tvé se sov a plazů chlévem staly. Koll. V kořenů směsi hnízdí, syčí plazi. J. Kvap. Zasyčel jako plaz, na nějž někdo šlápnul. Herb. Děvče se uhnulo [Viktorovi], jako by se to sápal jedovatý plaz. Vach. Na vysočině pohybovala se volně výprava, táhnouc se do dálky jako ohromný klikatý plaz. Jan. Přen. o člověku ošklivém, zlém. Tělo její se zachvělo bezděčně nechutí před stykem s oněmi plazy jedovatými, jak Luhovské ve svém nitru nazývala. Svět. Zpět, chátro! zpátky, plaze otrocký. Vrch. Všecky lidi považoval za původně dobré; nevěřil, že jsou mezi nimi rození jedovatí plazi. Krás. Zool. plazi třída zvířectva, Reptilia; plazi šupinatí podtřída řádu plazů, Squammata.
- plaz, -u m. místo, po němž se dříví spouští k vodě, smyk, splaz, spoušť. Vozím na plaz drvo z panských lesů. Heyd. Rád jsem chodil na plazy, kde se vory vázaly. Heyd. Polena, jak v nedalekém plasu o skály bijí, jasným hlasem zvoní. Klášt. D kovová n. dřevěná součástka, po níž se předmět smýká. Koně měl bílé a saně jak oříšek na úzkých, dubových plazech sanicích. V. Mrš. [Průvod panských volů] táhnul za sebou pluhy a brány položené na plazech. A. Mrš. Hosp. součást plužního tělesa upevněná na slupici a sloužící k vedení pluhu. Tech. spodní plocha těla hoblíku, po které se hoblík smýká na hoblovaném předmětě.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 168
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 168
|