- pohnouti dok. (čím) změniti malým pohybem polohu něčeho. Několikrát pohnul pákou [u pumpy]‚ a už hrčel proud čisté vody. Baar. Pohnula hlavou, zvolna vyhrnula víčka, a tu na něho pohlédly takové krásné oči, jakých ještě neviděl. V. Mrš. Vstala, pohnula stolečkem, a náprstek se svalil na zem. Ner. Zhasil a nepohnut zůstal u lože státi. Něm. Pohnul beranicí do týlu a odešel do šenkovny. A. Mrš. Líně vzdechla, pohnula sebou a už se zas poroučela do snu. A. Mrš. Paní pohnula pohrdlivě rtem. Jir. Chlap líná nechce rukou pohnout dělat. Ner. Číšník přijal peníze aniž pohnul brvou dal něco najevo. Čap. Ch. Myslíte, že někdo v této věci prstem pohne zakročí? Sokol. D (čím, s čím) způsobiti, aby nějaká záležitost se hnula, aby se o ní jednalo. Kdož mohl předvídati, zdaž nebude pohnuto otázkou náboženské svobody pro evangelíky? Rez. D (koho k čemu) přiměti, donutiti někoho k něčemu. To pohnulo otce, aby hocha na gymnasijní studia připravovati dal. Ner. Původce prohlášení se dal pohnouti k převzetí úřadu. Mach. Nemohu pochopiti, co asi lidi pohnulo i v této pustině osady založiti. ČČM. Vidím se pohnuta veřejnosti naší učiniti toto prohlášení. Mach. D (kým n. koho) dojmouti, citově vzrušiti někoho. Není možno, aby jí to ani dost málo nepohnulo. Rais. Jediné, co jím pohne, je „turecká muzika“ Ner. Já zas myslím na matičku — skoro k slzám pohnula mě. Mach. To mňoukání ji pohnulo a obměkčilo. Prav. Když dříve tak rozechvěn na ni hleděl, nemyslil tedy na ni, nebyl tou láskou pohnut, o které ona snila? Zey. D pohnouti se udělati sám sebou malý pohyb. Zůstal bez dechu na lavici ležeti. Potom se pohnul a spadl pod lavici. Herb. Nemohl jsem se pohnouti, oči se mi zakalily a nohy se mi počaly třásti. Arb. Vysoká postava kněžny se nepohnula. Havlasa. Leokad kázal hodinu, dvě, tři, a nikdo na místě svém ani se nepohnul. Svět. Pojednou pohnula se těžká záslona, ne však od větru nebo průvanem. Jir. Obláček na nebi se neobjevil, větérek se nepohnul. Herrm. Rty poslovy se v koutkách pohnuly úsměvem. Jir. Přen. Když přišli k obědu, všecka rozmrzelost Novákova znova se pohnula. Svob. Ve strnulosti toho hynoucího pohledu pohnulo se cosi, zakmitlo úzkostně vyjeveně nad zjevem knězovým. Jir. D dáti se do pohybu, vyjíti, vyjeti. A nyní se, děvečko, s Pánembohem pohni dále. Něm. Florián pobídl voly a vůz se opět pohnul. Klost. Celý hlouček pohne se ku předu naproti dvěma poslancům. Ner. Jsem o nich [mládeži] zpraven a dostanu zprávy, jak se pohnou. M. Nov. D (čím) býti dojat, býti citově vzrušen něčím. V hlubinách srdce svého pohnul se jinoch touto neočekávanou prudkostí citu dívčího. Tyl. Tu se Joanelli hněvem tak pohnul, že zbledl jako zeď. Jir. Srdce dívčino se soustrastí pohnulo. Zey. [Podivný cit] se mu v srdci pohnul pohledem na ustrašené dítě. Podl. Přes celou tvář [selky] byl smutek rozestřen, a každého srdce k útrpnosti se pohnulo, když na ni patřil. Něm. — V. t. pohnutí, pohnutý.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 906
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 906
|