- pokuta, -y f. potrestání někoho za nějaké provinění n. nedopatření peněžitou částkou, peněžitý trest. Nadiktoval [výběrčí potravní daně] venkovanu pokutu za to, že chtěl do Prahy provézti nezdaněná vejce. Vach. Zaplatím jen pokutu za necejchované nádoby. V. Mrš. Tenkrát bylo kouření na ulici zapovězeno pod pokutou tří tolarů. Lum. Musel jsem mu zas napařit pokutu. Šlej. Práv. částka, kterou platiti je povinen ten, kdo se dopustí něčeho protiprávního; pokuta konvencionální, konvenční smluvně stanovená částka, která se má zaplatiti, nebude-li nějaký závazek splněn buď vůbec nebo náležitě nebo i včas; pokuta pořádková ukládaná za porušení určitého řádu nebo uložené povinnosti. D potrestání, trest. Těžká je pokuta boží. Heyd. Dosti jsem za to [nedbalost] pykal, ale pravá pokuta stihla mne teprvé teď. Svět. Byl jsem tak zničen, že poznával jsem, jakou ohromnou pokutou vykoupil jsem si právo k dalšímu životu. Čap. Ch. Ďábel, slyše ona slova, zhroziv se pokuty lože Záhořova, krvavý zápis vrátil bez prodlení. Erb. Arch. Pokuta smrti! Smrti ohavné! Bozd. Po rozlehlém pastvišti vstupoval [průvod] zhůru na místo pokuty, na Šibeničný vrch (na popraviště). Ehrenb.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 356
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 356
|