- poledne, -e n. (v přísl. výrazech o polednách, po polednách, k polednám) okamžik, kdy slunce stojí nejvýše nad obzorem (ve 12 hodin), část dne okolo tohoto okamžiku. Berní a pantáta zřizovali si ručičky [hodinek] na poledne. Rais. Bylo právě poledne. Dyk. V poledne celá rodina seděla kolem stolu. Rais. Tehdáž vypukl u nás za samého poledne oheň. Šmil. Kam pak před pravým polednem? Bozd. Je po poledni, děti scházejí se do školy. A. Mrš. Od poledne do soumraku psal v kanceláři. Jir. Čas byl se již pošinul daleko k poledni. Ner. Přišel k jedné hodině s poledne domů. Šmil. Na všech věžích vyzváněli poledne. Kun. Jindy zaznívalo klekání a poledne s vížky polední zvonění. Něm. Smekne [fiakrista] klobouk a modlí se poledne polední modlitbu. Ner. K polednám přišla mlynářka do zahrady. Svob. Zvonů neuslyšíš ani ráno, ani o polednách. Jir. Bylo po polednách, otec odpočíval na pohovce. Herrm. Za tuhých mrazů zůstávali [školáci] ve škole „na poledne“ přes polední přestávku. Rais. Přen. Třicet let! Jest to málo pro stáří; snad to není ani poledne lidského života. Durd. Věděla, že tak [krásně] lze žíti než za poledne života. R. Svob. Své poledne má tvůrčí duch dobu vrcholu, rozkvětu tvůrčích sil. Klášt. Slunce slávy české stálo na poledni. Jir. Astron. okamžik svrchní kulminace Slunce. D Poněk. zast. polední strana, jih. Nevěděl, kde je východ, kde západ, kde poledne, kde půlnoc. Mrš. V tom okénku na poledne tři sestřičky vidívám. V. Neb. Okny, o šesti nevelkých tabulkách, k poledni obrácených, linul se do světnice pruh sluneční záře. Rais. Pasák podíval se na slunéčko a viděl, že je na poledni na polední straně. R. Svob. Vystoupilo slunce na poledne. Mácha.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 453
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 453
|