- polibek, -bku m. dotek rty vyjadřující hnutí citové, hubička. Zavěsil se dlouhým polibkem na její višňová ústa. Šmil. Ústa naše se setkávají, jediný vřelý polibek. Just. Maruška zavřela oči za těch vášnivých polibků a chvěla se na celém těle. Jir. To je polibek Jidášův, a ona toho netuší zrádný. Kun. Doléhal na ni pln starosti o ni, pokrývaje při tom její studené ruce polibky. Svět. [Kníže] odmění ji za políbení ruky patrimonialným polibkem na čelo. Hol. Přen. Kraj se budil jeho [slunce] polibky a zvukem ptačích písní. Preis. Vidíš těch stromů jablka zlatá, polibky slunce ohnivě vzňatá? Rok. Jak půvabně jsi rázem procitla dne polibkem! Čech. Chladným polibkem smrt rety jí zpečetila. Vrch. Byly to těžké polibky nezlomné skutečnosti. Svob.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 175
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 175
|