• policie, -e f. dozor nad veřejným pořádkem, úřad veřejné bezpečnosti. Rychtář vykonával místní policii. Něm. Censura i policie starala se o to, aby rozum a vůle lidská nikde nevyšinuly se z kolejí předepsaných. Pal. „Tajný výlet?“ tázal se Kondelík nedůvěřivě. „Není to něco proti policii?“ Herrm. Další uveřejňování zakázala pražská policie. Jir. Práv. součást veřejné správy, jejímž úkolem jest chrániti preventivně n. represivně určité právní statky úkony nevrchnostenskými n. úředními zákazy a příkazy. Policie živnostenská, zdravotní, potravní. D policejní orgány. Kdysi po půlnoci poctila mne policie svou návštěvou. Arb. Uprchnul, policie tuším po něm pásla. Sob. D budova, v níž je umístěn úřad veřejné bezpečnosti. Policie byla tehdáž jednopatrovým dlouhým stavením. Podl. D Expr. hlídání, stráž mající vlastnosti policie. Oblíbencem [hraběnky] se stal nadlesní, která skutečnost způsobila poruchu v zavedeném systému vzájemné policie podřízeného úřednictva. Vrba. Energická silačka a vykonavatelka domácí policie. Čap. Ch. Rozumí se samo sebou, že nám netane na mysli nějaká směšná instituce jazykové policie. Ertl.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 236 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 236