- pomocnice, -e f. žena, která při něčem pomáhá. Bral si Marušku proto za ženu, že si sliboval nabýti v ní nejlepší pomocnici. Vach. Od oltáře až k smrti věrnou mu byla [manželka] pomocnicí. Něm. Musela jsem se státi jeho chytrosti povolnou pomocnicí. J. J. Kol. Maria, matko milosti! Buď pomocnicí v žalosti! Erb. Církev byla pomocnicí státu i ve vykonávání spravedlivosti. Tomek. D dělnice. Mezi nádenníky měl mnoho obdivovatelů, mezi pomocnicemi mnoho ctitelů. Svob. Byly to [dívky] dvě pomocnice z jedné kněhtiskárny. Ner. D pomocnice v domácnosti služebná, služka. „Anežka neumí mnoho mluvit německy, ale rozumí všemu,“ referovala Milena Martě o její pomocnici v domácnosti. Schein. Pomocnice v domácnosti se přijme. Nár. p. D porodní bába. Bylo 180 porodních pomocnic approbováno. Lum. Zrušení volného usazování pomocnic u porodu. Lid. nov. Naproti oznamuje štít, že tu bydlí pomocnice ku porodu. Ner. V tom přišla pomocnice. Staš.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 172
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 172
|