- poslechnouti dok. (co) uvědoměle přijmouti sluchem, vyslechnouti. Při tom se lesy rozhučely, až teskno poslechnouti. Třeb. „Poslechni, jak jsem to všechno vypsal.“ A přečetl drkotavě žádost. Stroup. Však poslechněte! Teď se ozval na blízku jiný hlásek. Thom. Poslechněte… nepíšete básně? Šrám. Mohu věděti, kdo poslechne si tuto hudbu mou? Vrch. D (s předmětem osob. v genit. n. v akus., s předmětem neosob. zpravidla v genit., zast. komu, čemu) vyhověti rozkazu, zaříditi se podle něčí rady, přání a p., uposlechnouti někoho, něco. Poslechni mého rozkazu. Vrch. Rozkazů rektorových byl každý oud university povinen poslechnouti. Tomek. Také v tom poslechl její [matčiny] rady. Jir. Děti poslechly babičku. Něm. Barču by neposlechla — jděte tam vy. V. Mrš. Ano — když poslechnu vlastní starou hlavu svou, činím vždycky dobře. Ner. Ve všem by jej poslechla. Jir. Když páni vzkázali o povoz, aby dříví vozil, mlčky poslechl. Jir. Muzikanti na slovo poslechli. Prav. A na jeho [rytmistrův] rozkaz neposlechl! Jir. Kam dospěl by svět, kdyby nikdo velkým pudům neposlechl, ženoucím jej k cílům vysokým. Zey.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 324
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 324
|