- posouditi dok. (co, koho) pronésti n. učiniti si úsudek, mínění, názor o něčem n. někom, uvážiti, rozhodnouti něco. Prohlédli [hoši] harmoniku, zafrkli, posoudili a uznali, že je to nástroj výborný. A. Mrš. Nemohl posoudit nedostatky těch obrázků, neurážely ho jejich barvy. Jir. Netajím vám to [úmysl] co poctivý muž a doufám, že mne zle neposoudíte. Prav. Slečna dovede posouditi, jak jsem stár. Dyk. Viktor z toho [chování] posoudil celou závažnost svého postavení. Vach. Nevšímal si řečí, aniž co se okolo něho děje, aniž to uměl posoudit. Něm. Já zajisté jsem chuďas, opovržený; i posoudím-li se právě, jsem pouhé nic. Lum. D (co) pronésti odborný, hodnotící soud, posudek o něčem, zvl. o díle vědeckém n. uměleckém. Úkolem kritiky mu bylo každý zjev literární správně posouditi. Kar. V některých oborech nemáme třeba leč jediného odborníka, nemá tedy kdo posouditi práce jeho. Herb. Ješitný veršotepec předčítal Theokritovi vlastní verše, aby je posoudil. Čteme. D dospěti k úsudku, názoru, usouditi. Posoudil v duchu, že rozumný člověk vždycky musí na ně [deštníky] pamatovat. Preis. „Což, vojna je vojna,“ by v duchu [dragoun] posoudil. Jir. Mrzelo mě, že jsem vůbec do M. jel. Ihned jsem posoudil, že mi mohlo býti příjemněji v Praze. Svob. D posouditi se po nějakou dobu se věnovati soudní rozepři. Lidé se posoudili, zisku nemá ten, ani onen. Maria. Věřím, že bychom se pro to [psaní] poprali a dodatkem ještě posoudili. Ner. — V. t. posouzení.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 254
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 254
|