• potomek, -mka m. kdo z někoho přímo n. nepřímo pochází, syn, vnuk atd. Všichni vespolek mají sobě pomáhati, čeho předkové začali, aby potomci jejich dokonali. Tomek. Poslední potomek starého rodu po meči náhle skončil svůj život. Hlad. „A není žádných dědicův?“ „Ani potomkův ani příbuzných.“ Jir. Ve voze je paní s nejmladším svým potomkem na klíně. Prav. Přen. Učiněn pokus, zdali by nebylo možno dopátrati se přímých potomkův oněch keřů, jichž vlastnosti byly tak vynikající. Her. D člen pozdější generace. Klar dobyl si lidumilým působením vděčného uznání souvěkých a památky u potomkův. Zel. Co se mne týče, hlasuju pro a tvrdím, že je to jediná cesta, kterou může potomek Husův nastoupit. Kop. Bratří Čeští, potomci Husovi, od cizincův po celé století nazýváni byli „bratřími Valdenskými“. Pal. Romantism, svým původem buržoasní a revoluční, zplodí radikální subjektivism symbolistů, estétů, Baudelaira, Verlaina, Rimbauda a potomků. Šal.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 249 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 249