- povaha, -y f. souhrn vlastností lidské osobnosti, které jsou základem jejího jednání. Lidem přímé povahy a smělého temperamentu musilo se věčné obcházení pravdy zhnusiti. V. Mrš. [Rokycana byl] řečník výmluvný, povahy pevné a neohrožené. Pal. Jsem povahy optimistické. Vach. Veselé jsa povahy, trávil i vesele život svůj. Pfleg. Václav byl povahy bujné. Jir. Jsa mlád a povahou měkký, musil jsem se zdržovat, aby i mně neovlhly oči. Šim. Neváží si žertů a slov lichých, pravý beránek to povahou. Sab. Jsou snad i mezi námi lidé povahy slabší. Ner. Účelem autorovým bylo, nakresliti nám poloidiotské heroje s porouchanými mozky a špatnými povahami. V. Mrš. Program a systémy nejsou v naší povaze. Mach. Uvažoval, že to snad taková povaha lidu, že jak snadněji nabývá, ještě snáze pozbývá. Jir. O náboženské povaze Jeruzalémanů ještě promluvím. Ner. Lid. [K výměnkářce:] Kde bysme to [peníze] dnes vzali, a vy byste měla tu povahu zavézt to do Prahy vy byste byla schopna. Rais. D pevný, poctivý, vyhraněný charakter. O něm [Jeřabinkovi] říkali, že je „povaha“, a paní Jeřabinková si na této jeho pevnosti zakládala. Kronb. Bez něho [poklesnutí] bych se snad vůbec nebyla stala [Mína] povahou. Hilb. Caterina jest povahou a má duši. Zey. Bude na tom záležeti, potká-li se na svých cestách s povahami a ne s palidmi. Šmil. Povaha za našich časů řídká věc. Lidí bez povahy plno. Čech. D nejdůležitější základ něčeho, podstata, ráz. Stalo se jinak, než bylo v povaze věci. Dyk. Povaha studia toho [lékařství] srovnávala se s vážnou jeho myslí. Herb. Taková jest povaha víry pravé, že čím více se jí brání, tím více se sílí a zmáhá. Pal. Posud každý pokrok býval povahy aristokratické. Ath. Při prajazykovém [slabičném] r, l, m, n se vyvinul před těmito konsonanty samohláskový element dvojí povahy — jednak povahy předopatrové, jednak povahy zadopatrové. Hujer. Původní povaha zájmena „jenž“ se zatemnila. Zub. Krajina brala dosti náhle na se ráz malebný. Povaha její zůstala přísná. Zey. Práv. skutková povaha trestného činu souhrn skutkových okolností trestného činu. D Zast. rozvaha, uvážení. Studenti přiznali čest vítězovou toho dne ne Husovi rozumujícímu s povahou, ale řečníkovi ohnivému [Jeronymovi]. Pal. Dobrý člověk snad bez povážení jedná — zlý s povahou a má při tom svůj účel. Sab. Nemá-li se písemní jazyk zohyzditi, dlužno s povahou užívati mluvy obecné. Jg. D Zast. povahy f. pl. jednotlivé vlastnosti nějaké osoby, charakterové vlastnosti. Frič je mužem ušlechtilých povah. Kronb. Povah byl veselejších, hovorný. Jir. Lidé se ho stranili pro „podivné jeho povahy“. Svět. Ne, ne, on jest člověk špatných povah. Stroup.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 801
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 801
|