- povrch, -u m. vnější strana něčeho, vnější plocha něco omezující, často svrchní část této plochy. Tělo ji na povrchu bolelo. Vach. V paprscích zimního slunce stkvěl se povrch sněhu. Jir. Tlapot duněl do půdy, jenom na povrchu vlhké, jinak na kámen zmrzlé. Rais. Černá země hýbala se pod povrchem. Herb. [Moře] celé dvě třetiny povrchu zemského zaujímá. Ehrenb. [Co se dělo v Jitčině duši,] nikdy na povrch tváře nevystoupilo neprojevilo se. Svět. Geom. povrch tělesa soubor ploch těleso omezujících; součet obsahů těchto ploch. D hladina kapaliny. Nejvíce k povrchu vyplavaly bělice. Něm. I k rybníku zaběhnul, kde po hladkém povrchu vody kamínky pouštěl. V. Mrš. Racek čeří povrch vod. Vrch. D vnější, vrchní, viditelná část n. vůbec smysly pozorovatelná stránka někoho n. něčeho, vnějšek, zevnějšek; vynésti (koho, co) na povrch uplatniti; prorážeti na povrch projevovati se. Povrch [knihy] sám již hodně křičí. Čech. Jaká jemnost citu bývá u našich lidí, často na povrchu drsných. Rais. S líčeným a strojeným povrchem souvisí jiná vlastnost, totiž okázalost. Durd. [Vrchlický] je básníkem světelného povrchu života. Šal. Nebylať hlouběji zasvěcena do záležitostí mužových, jen s povrchu je znala povrchně. Hol. Výrazová vybranost proráží na povrch i českým překladem Ertl. Myšlenky tuze se mu draly na povrch a rušily jej v modlitbách vyvstávaly. Rais. Opět nový talent vybředl na povrch literatury české objevil se. Hum. kal. Zlé časy vynesly jej na povrch. Mach. I za nové éry se udržovala [stará strana] na povrchu. Laich. Další básně nepovznášejí se nad povrch deklamací. Lit. l.
- *povrch adv. svrchu, nahoře. Garibaldi [byl] v červené košili s indickým burnusem povrch. Čas. D předl. s gen. vyjadřuje místo, na jehož povrchu n. nad jehož úrovní někdo n. něco je. Krvavé skvrny, povrch celého dlouhého kamene rozptýlené, svědčily o hrozném zápasu. J. J. Kol. Není na tom dosti, udržuje-li se národní literatura povrch národního života. Sab.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 512
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 512
|