- pozdrav, -u m. konvenčně ustálený projev úcty n. přátelství při společenském styku osobním i písemném. Na prahu ukázal se pan kmotr smekaje s vlídným pozdravem aksamitovou čepičku. Něm. Srdečný tón pozdravu a všecko komorníkovo vystoupení svědčilo, že byl dámám více nežli služebníkem. Jir. Jak dlouho to trvalo, než zbožný pozdrav „pochválen buď Ježíš Kristus“ obecně v Čechách se zavedl. Svět. Po chvíli se nepatrně usmála kynouc dolů nedbalý pozdrav. Kun. Vstoupila do zahrady, kdež ji ovanula ihned jako na pozdrav vůně šeříku. Jir. Posílám vám z dálky pozdrav, mé dědiny. Bezr. S přátelským pozdravem (zakončení dopisu).
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 164
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 164
|