- praviti ned. (příč. min. č. pravil, lid. prál) řečí oznamovati, sdělovati, říkati. Po pohřbu přistoupil Václav k matce a pravil: „Maminko, Irena mně všecko pověděla.“ Jir. Pravím mu, že je dýmka v kabátě. Just. To kůzle někam zaběhlo a žena prála, že snad odnesl je vlk. Zey. „Že jsem se změnil?“ pravil po chvíli jako pro sebe. Pfleg. Praví se, že jsou lidé mohoucí přidělat nos dle libosti. Havl. Byl mlhavý lednový den — ale co pravíme, že mlhavý! Herrm. Zast. V tu míchaninu nespokojených lidí postavme i kolébku svrchu pravenou uvedenou, řečenou. Win. České divadlo má družstvo vlastenecké, kteréž praví se být mecenášem divadelního umění českého. Paleč. Moc a vládu papežovu pravil [Hus] býti darem a dílem císařským. Pal. D důrazně připomínati. Jenom přijeďte, ale na déle, to vám pravím! Svob. Mou jest tato půda! pravím vám. Čech. Ticho, pravím! Klicp. D jinak než slovy sdělovati, dávati najevo. Mně pravilo srdce, že jednání jeho jest šlechetné. Něm. Tušení mi pravilo, že je to Fáza. Svob. Celé to tělo pravilo, že se jaktěživo hodně naohýbalo. Rais. Zvuky smíchu pravily, že se tento muž směje velmi zřídka. Rais. D (komu, čemu) zř. dávati jméno, nazývati. Ten pátý [syn]‚ Pavel — pravili mu ostříž, ba zrak měl sokolí, na míli viděl v dálku, — do panských chodil lesů na bažanty. Bezr.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 636
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 636
|