- pronikati ned. (co, čím, kam) konati pohyb něčím, co pohybu brání, nějakými překážkami postupovati. Janek byl při obtížném pronikání i teď v útoku stále v čele. Jir. Zář míhala se po tmavých stěnách, na nichž tu tam pronikající voda se leskla. Jir. Venku šuměl déšť a chlad pronikal od jeskyně. Lit. noviny. Gustav Adolf pronikal vítězně dále do Branihor. Pekárek. Do ticha pronikal ze sousední jizby teď dosti často hlas čtoucího. Jir. Krev proniká do poslední mázdry a žilky. Štulc. Réva mezi okny se plazíc zakrývá čelní stěnu, začasté až k samé lomenici pronikajíc. Jir. Horská pole pronikala nepravidelně na pokraj lesních proláklin. Lum. Béře se březovím, houštím, proniká celý háj. Ondrák. Studený severák proniká vatu kabátu. A. Mrš. Vůně pečeně pronikala dveřmi. V. Mrš. V kapli jest skvělé osvětlení, které proniká i portiérou. Vrch. Jasně volal zvonek, okny až do jizeb pronikal truchlivý jeho hlas. A. Mrš. A věďmy hlas tou vřavou pronikal. Zey. Přen. Konečně proniká Kropáč v závěrečném oddílu své sbírky k hluboké jednotě člověka, půdy a věčnosti. Götz. D zaujímati prostor něčeho, prolínati něco, splývati s něčím. Skály a vinice a zahrady běžely až k moři, které je všude pronikalo. Zey. Prvky instrumentální a vokální se v nich [úpravách písní] pestře pronikají. Černušák. Co Bruckner přináší nového, je způsob, jímž se dva paralelní děje navzájem pronikají, jako světla dvou reflektorů. H. Jel. Tato neřesť, tak rozmanitá a různá, k sobě drží, lne, proniká se, prostupuje. Hol. Je to směs hlasů, jež se pronikají. Nor. Byla [Caterina] jako Michelangelovy výtvory: síla a sladkost se tu spojovaly, pronikaly se, splývaly v soulad. Zey. D počínati se vyskytovat. Pronikání cizomluvů jest najisto zjev škodlivý. Naše ř. Vedle toho pronikají též [v anglické filosofii] jako na pevnině pokusy skeptické. Durd. Výtěžky jeho [spisovatelovy] pozorovatelské průpravy by mohly nesporně znamenat pronikání drsné životní reality do literatury. Lum. Tak se projevuje převaha obrazu v sochařství tím, že do něho pronikají malířské živly. Krit. měs. Znenáhla tvary lidové pronikaly do jazyka spisovného. Naše ř. D chápati, postihovati rozumem, citem, smysly. Cestovatelé totiž obdivovali toliko povrchní kůru, a nepronikali k ničemnosti bojárů, kteříž, čím nevědomější byli, tím méně nechávali se poučiti. Lum. Mše svatá a kázání vás také neposvětí, že nepronikáte do její podstaty, do jejího významu. Prav. [Člověk] svět duchem proniká. Svob. Napiatým proniká [eunuch] vše uchem. Bendl. Zrak jeho [lékaře] proniká obecenstvo. Ner. Duch jeho bystře pronikal pohádku zapletenou, kterou nazýváme životem. Šmil. Pícha si odnesl od Suka smysl pro pronikání tajemstvím hudebního výrazu. Týd. rozhl. D býti zřejmý, nápadný, vynikati, poutati pozornost. Bysterská stavení již jenom nezřetelně pronikala tmavem. Rais. Jen mladistvé čelo a část svěžího obličeje pronikaly půvabně ze šera. Jir. Ze slov pana Ondřeje z Dubé proniká stará pamět o těsném spojení soudu zemského se sněmem. H. Jireč. Pravda i ze sporův konečně proniká. Durd. Neboť tady, i ve způsobu, jak je skutečný útočník usvědčen [v románě B. Kličky]‚ už nezastřeně proniká persiflující záměr spisovatelův. Sez. Řetěz habrůvských děvčátek vede nová učitelka, svou rochetkou ze sboru mužů proniká kněz. A. Mrš. Mocně ve mně vždy obraz budoucnosti proniká, když ruka tvoje pohladí mne jemně. Svob. Z bělosti tváří proniká purpur rtů. Kar. Z bohatství zápletek proniká do popředí postava Karla IV. Čteme. A z roje smutných myšlenek proniká [Jožkovi] jen jedna. Preis. Pomocník měl měkký hlas, jenž ostatní lahodně pronikal. Rais. D silně působiti na smysly, cit, rozum. V úzkosti duše zlekaná [žena] se chvěla — ó, cítila, jak proniká ji mráz. Rok. Mráz mi pronikal kosti. Just. Při pronikajícím ji teple zapomněla [Karla] zcela na utrpěnou nepohodu. Hál. Noc líbá svým chladným dechem zkřehlou zemi tak silně, že to člověku až kosti proniká. Choch. Konečně jsou ty zpěvy pohřební opravdu tak dojímavé, tak pronikající. Her. Ta žaloba proniká srdce moje. Wenz. Strašlivá bolest pronikala jeho údy. Zey. Rozlétal se kotlinou hlas, žaloba, jež kosti pronikala. Třeb. D dávati něčemu ráz, naplňovati, ovládati. Námitku dědeček nerad slyšel. Víra pronikala mu ledví a kosti. Šmil. Že i ona k němu tak vlažná byla, pronikalo mu zármutkem duši. Prav. Blaživě ho pronikala jistota, že ho Marta chce. Jir. Otázky hospodářské dnes pronikají všechnu politiku. Naše d. Myšlénky, nejdříve Husem v obec vržené, vládly a pronikaly déle než dvě stě let veškerým veřejným životem. Helf.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 678
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 678
|