- prositi ned. (imper. pros, proste, příč. prošen) (koho oč, zač, koho, co) zdvořile, poníženě, pokorně, ale přitom snažně vyslovovati žádost. Jektavým hlasem prosil o milost a milosrdenství. Ehrenb. Chroptěl [umírající] hrozně, ale prosil o něco očima naznačoval očima prosbu. Vach. Přišel jeden z nájemníkův a prosil o prodloužení lhůty k placení. Svět. Smím prosit o trochu Burgundského? Vrch. Žena vrahova klekla před smutnou vdovou rybářovou a prosila za odpuštění. Něm. Nedali [rodiče] hocha na študie, ač sepjatýma rukama za to prosil. Šmil. Čtenáře, kteří očekávali od nás kritiku, musíme za odpuštění prositi. Havl. Prosit se dala! dělala drahoty. Čap. Ch. Nedej Bože, aby oheň od sousedů prositi [gazdina] musela! Něm. Neměl se k prošení. Herb. Sv. Václav nedá, jak staletá píseň prosí, zahynouti českému národu. Jir. Bez prošení zazpívala deset písniček. Svět. Prosila ho [matka syna]‚ aby se zpamatoval a na pravou cestu se obrátil. Prav. Prosila prabábu, aby jí dala najíst. Jir. S pláčem prosily ho [faráře]‚ aby neplakal. Pal. Svatý Marciále, ty pros za nás přimlouvej se u Boha. Ner. Proste pána boha za mne a pozdravujte sestru modlete se za mne. Jir. Lir mě za ženu prosil ucházel se o mne. Zey. Přišli prosit [Katušku] na poctivý chléb ucházeti se o její ruku pro poctivého člověka. Něm. D Hovor. (o zvířeti) stavěti se na zadních nohách a pozvedati přední jako k prosbě. Mám 1/2 roku starou lišku. Panáčkuje a prosí. Přít. D Dial. žebrati. Chodila [žebračka] na mnoho mil v okolí prosit. Svět. „Co tu děláš?“ „Prosím.“ Jir. D prosím, prosím tě, prosím vás vyjadřuje podiv, zaujetí, výzvu k pozornosti a pod. Jsou rozdíly, prosím, i mezi příslušníky téhož kroje ohromné. Herb. Prosím vás, on má již velmi pěkné postavení. Svob. Prosím tě, snad neumí ani pořádně psát? Herb. Prosím vás, kdo čte teď ještě básně! Ner. Prosím vás pro boha, jak sem přicházíte? Pfleg. Pro boha tě prosím, co ti schází? Pfleg. D prosím vyjadřuje zdvořilé přitakání. „Dovolte mně také několik slov.“ „Prosím, pane profesore.“ Kun. [Herec k žalářníkovi:] „Jdu si k vám trochu posedět!“ „I prosím, račte jen, račte!“ Ner. „Prosím, slečno!“ [přisvědčil]. Merh. D prosím vyjadřuje zdvořilou otázku. Peroutová: Nu? Chvojka: Prosím? Šrám. D prosím je formálním slovem zdvořilé mluvy. Kancelář je prosím naproti. Čap. Ch. Prosím, pane staviteli, to by nešlo! Svob. [Pán sluhovi:] „Jen dál, Jakube! Něco nového?“ „Prosím, ano. Psaní.“ Gallat. Vrchní: Tedy všecko je, jak se patří na to uvítání. Franc: Prosím všecko. Jir. Olivová: Rozumíte slečny? Máňa: — prosím — ne. Kun. D prositi se (koho oč) doprošovati se. Kdo se vás prosí o vaši lásku? Říkala jsem vám o ni? Svob. Že by se ti chtělo, prositi se o výprask. Lier. Budu já se vás prosit! Snězte si to všecko. Rais. O tvoje novoty se tě nikdo neprosí. Svět. Věřte, že se já o váš rozum neprosím. Hál.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 860
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 860
|