- prsten, -u m. kroužek, obyč. z drahého kovu, navlékaný na prst jako ozdoba, odznak důstojenství, manželství a pod. Na prstech měl [Kvoch] několik prstenů. Hál. Nejbohatší krámy v Římě jsou krámy zlatnické, v nichž plno brillantových prstenů kněžských. Ner. Já měl jen srdce a trochu těch písní, on [sok] dům ve Frydku a prsteny zlaté. Bezr. Stařec dá Blažkovi prsten, plnící ve jménu božím každé přání. Tille. Pak to psaní složil, zapečetil a přitlačil svůj prsten. Erb. Ochotně jej vyslechneš a směníš s ním snubný prsten. Šmil. Círk. prsten rybářský odznak biskupské hodnosti papeže, na jehož pečeti je vyryto lovení ryb sv. Petrem. Sport. hra na zlatý prsten druh dětských her. D kroužek navlékaný na prst a uzpůsobený jako zbraň. Drotar měl proraženu hlavu železným prstenem, jejž Bavoři rádi nosí a jichž při pranicích používají. Něm. D kruh. Jen v těch místech kraj není obklíčen prstenem lesů. Hol. Prsten lidí se rozstoupil. Hol. Strašný ryk revoluce prorazil prsten činžáků města. Vach. D něco stočeného do kroužku, zvl. pramen vlasů, prstenec. Měl [Antoš] hladkou tvář, vlasy jeden prsten. Svět. Drobná dceruška, po hlavě samý zlatý prsten, opustila své místo u mých nohou. Ner. Vlasy [cikánů] jeden černý prsten. Vrch. Nebylo tam [v hradě] sloupce, okolo něhož by se nebyl vinul [břečťan] v temných prstenech. Svět. Astron. prsten Saturnův prstencovité seskupení hmotných částic kolem planety Saturna. D předmět tvarem podobný prstenu. Geom. kulový prsten těleso vytvořené rotací kruhové úseče kolem průměru ji neprotínajícího. Tech. strojová součást v tvaru prstenu n. kruhu; prsten kalibrovací, nárazníkový. Zeměd. železný kruh na kosišti, za který se upevňuje patka kosy. Archit. vypuklý architektonický článek kruhového tvaru. Sklář. šamotový kruh plující na roztavené sklovině, z něhož se sklovina nabírá. Hud. část mechanismu na dřevěných dechových nástrojích; kovový, kostěný nebo celuloidový náprstek s hrotem, jímž se drnká na citeru. Bot. prstenec.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 278
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 278
|