- prvek, -vku m. chem. látka, která se nedá chemickými methodami rozložiti na jednodušší součásti a jejíž všechny atomy mají v jádře týž elektrický náboj. D Ob. základ a nejjednodušší složka, článek, jednotlivost, která je součástí složitějšího celku. Dvořák, jenž kontrast povýšil si na prvek své hudby zvlášť významný, má v „Stabat“ barev hotovou zásobu. Smet. Na českém jihu zachovaly se nám prvky českého karakteru, české povahy a přirozenosti posud nejneporušeněji. Herrm. Cizí ten vliv [baroka na lidové umění] splynul namnoze s původními prvky v celek nový a zase svérázný. Jir. Snažila se [Blažena] rozebrati to [duševní] rozčilení, poznati prvky, vznik a přemoci je. R. Svob. Maria Milcotich-Oliani ještě nevyhladila ze své poesie prvky praktické. Lit. noviny. Vzniknout, žít, trpět — pak zahynout, rozpadnout se v prvky a zmizet na věky… Toť děsná perspektiva, kterouž otvírá před člověkem pokrok vědy. Arb. Prvkem (motivem) geometrického ornamentu může býti úsečka, úhelník, kružnice a jiné křivky. Jos. Klíma. Geom. nejjednodušší útvar, jako strana, úhel a pod. Bot. základní prvky těla rostlinného základní údy, t. j. kořen, osa a list; prvek fytogeografický jednotka rostlinná (druh, rod, čeleď a pod.), mající určité souvislé zeměpisné rozšíření na zeměkouli, na př. prvek arktický, boreální a pod. Voj. prvky střelby údaje obsahující přizpůsobení střelby cíli přípravou a zastřílením, volbu vhodného střeliva a způsobu střelby.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 435
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 435
|