- pupek, -pku m. jizvovitá vtaženina ve střední části břicha po odpadlém pupečníku. Trpíte veliké bolesti okolo pupku. Borový. To se radši brodím se svým valachem až po pupek v uherských marastech po pás! Stroup. Silák se polámal, strhal si pupek (dostal pupečnou kýlu). Hol. Nevidí [příznivci císařovi] dále než na svůj vlastní pupek jsou omezení. Dur. Já jsem Plotišťák, s modrým pupkem šlechtického původu. Jah. Orakulum delfské bylo považováno za střed — čili doslovně pupek — veškeré země. Šoh. Ten nadutý fórista, který si myslí, že je pupek světa. Til. Bot. místo, kde se vajíčko rostlinné připojuje ke šňůře vaječné; jizva na osemení po připevnění vajíčka ke šňůře vaječné. Kuch. druh masa z krajiny břišní. D Vulg. břicho. Se žandarmem slavný ouřad celý v parádě, pupek kordem pevně obvázaný. Havl. Bakulovi brzy by splaskl pupek zhubl by. Hol. Chlastej, až ti pupek bude praskat! Hais. D místo n. součást nějaké věci n. nějakého zařízení, připomínající pupek vzezřením n. jinou vlastností. Každá nádoba pokryta byla poklicí hliněnou, pupkem opatřenou. Č. lid. Zmáčkl [farář] bílý studený pupek elektrického zvonku. Baar. U štítu rozeznáváme jednotlivé části: pravý bok, levý bok, srdce, pupek. Nár. p. Do běhounu jest pevně zadělána železná kypřice, v níž je oválovitý důlek, zvaný pupek. Vilikovský.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 168
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 168
|