- pustiti dok. (co) přestati něco držet, uvolniti něco drženého, obyč. tak, že to padne dolů, nechati něco klesnout níže, upustiti. Nebohý Karel pustil leknutím klobouk. Štol. Děvče drželo oběma rukama šátek křečovitě po uši a pustilo teprve, když starý nemilosrdně udeřil ji po prstech. Čap. Ch. Rámě jeho sláblo podivně a Rustem pustil meč. Zey. „Spravedlnosti Boží! to není můj Theodor!“ zvolal třesa se Bohulib, div leknutím kahánek nepustil. Don. Vztáhla [umírající] pojednou ruku, ale bezvládně ji pustila. Herb. Ale měl na něho [strach na Pavláta] takový bezprostřední účinek, že pustil kliku a odešel ode dveří. Merh. Tuna otci ruku políbil, a Fani, vidouc to, pustila jeho rameno. Prav. Pustí ji [hoch tanečnici] z loktů. Heyd. „Tak pusťte, pane Benýšek, — pro Ježíše!“ vykřikla Pavlína. Čap. Ch. Nahlédneš, jak velkým byl Silvanus, když tě pustil z rukou svých a potlačil v sobě bouř svých vášní. Zey. Kněz, pustiv uzdu z ruky, jal se rozkládati pravicí. Jir. Bylo v pouhém pohledu jeho [starcově] cítiti, že ještě nepustil žezlo panování z ruky. Herb. Sedlák poslechl, ale rukou s opasku nepustil. Jir. Hleděl, pustiv knihu do trávy, na vlnící se zelená pole. Zey. Ona pustila jej [džbán] opět v cisternu a lila čerpanou vodu do koryta pro koně. Zey. Sotva ji [síť] do moře pustil, již ji plnou nejlepších ryb vytáhl. Něm. Jdu, chci až na dno tiché Hadu řeky své písně pustit těžkou olovnici. Vrch. Jan Maria sedl do trávy na povalený kamenný sloup a pustil hlavu těžce do rukou. Zey. V pochvu pustil meč [Valdštýn]. Heyd. Pustila jako náhodou kvítek oknem. Vlč. D způsobiti uvolnění něčeho napjatého, napínaného, napínajícího se, tísnícího a pod. Já pustil bych mu [koni] uzdu. Hál. Trochu později přijel s puštěnými otěžemi posel na dromedáři. Pichl. Pustil-li kdo z nás uzdu jazyku svému, ještě dosti sklepů jest na věžích náchodských. J. z Hv. Pustil uzdu své fantasii. Klost. Pustila obraznosti volný let. Staš. Mlynář měl jedinou [dceru] a pustil jí tedy vůli. Svět. Bratřím opět puštěna svoboda. Třeb. Krejčí pustil stavidla proudům vtipů svých. Klost. D vydati ze sebe, ztratiti něco, pozbýti něčeho. Šťáva, kterou brusiny pustí, se svaří na husto. Hvězda. Myška spatřila hada a ve smrtelné úzkosti pustila pot, jehož zápach udeřil v čich Lasičin. Hol. V poušti pakli mráček nenadálý aspoň jednu kapku pustí v zem, lačně ret ji vpíjí. Vrch. Prutem udeřená skála tak velikým zástupům hojnost vody pustila. Čel. Nyní, kazajko, pustíš brzy chlupy a olysáš. Čel. Ano, je to dobrá kopa švec a žádný skrblík. Pustí peníze záhy mezi lid. Hronov. Nedávno dědil po tátovi… měl toho dnes ještě několik set… ale pustil je u nás [v hospodě]. Staš. Tam tu vybledlou sukni a tady ten šátek; trochu je už puštěný vybledlý. Herb. Ob. Člověk má svý jmění, rád dá utržit, rád pustí chlup utratí. V. Mrš. Až vám žena bude ležet a půl druhýho roku budete volat doktora, taky pustíte chlup vydáte peníze. Mrš. D umožniti, dovoliti, aby se někdo někam n. odněkud odebral n. se něco někam n. odněkud dostalo. Mohl bys mne pustit před sebou. Ner. Tys tu? Jak tě sem pustili? Což není nikoho přede dveřmi? Jan. Vojsko je venku. Žádají ve jménu císaře, abychom je ihned pustili. Jir. Kdyby člověk byl mohl jít k císaři požalovat, ale nepustili by tě. Herb. Strom jakoby prositi chtěl, aby ho z toho vězení pustili. Zey. Děkuj Pánubohu, že tě z vojny pustili. Mrš. Lidé přestáli trest, byli puštěni, mnozí rozstonali se a mřeli. Her. Když nás [žáky] pan učitel pustil, viděl jsem však, že se mne Fáza straní. Svob. Dcera je na vdávání, nepustím-li ji z domu dnes, musím tak učinit zejtra. Štol. Od pondělka do soboty nepustili ho [sedláka] z panské práce. Herb. Jiřík z Poděbrad byl strážcem jeho [trůnu] a nepustil naň nikoho. Schulz. Bylo to s večera na neděli, pustil jsem koníčky po jeteli. Čel. Pustili žoldnéři koně v klus. Jir. Pusť, nimro, dej mně železo… je beztoho mé… zkusím to sám… Staš. Mezi domluvami, klečením, bitím vyrostl jsem, a — pak mne najednou pustili z uzdy. J. z Hv. [Pes] puštěn ze řetězu k noční hlídce. Merh. Pusť jazyk se řetězu a nech ho jezdit dle libosti, žízeň svou ale nezapomeň dáti na zámek. Choch. A vy, selko, to [neštěstí] pusťte z hlavy! Třeb. V činohře ji nepustili ani k výstupu na zkoušku. Čap. Ch. Sotva mě k slovu pustila. Svob. Úmyslně jsem pustil i několik ran [při tennisu]‚ které jsem mohl chytiti. Čteme. Myšlénku, jak vydírače napálit, pustil úplně mimo sebe. Staš. Mám vám říci, to [přestěhování k synovi] že máte navždy s mysli pustit a bohabojně žíti. Svob. Nepustil jsem ho [muže] s očí, protlačil jsem se k němu. Podl. Nepustila oka s jeho úst, aby ani písmenka jí neušla. Šmil. Ob. Co vlastně chci a proč jsem celá bez sebe, celá pryč, jako kterákoli ze sta různých holek, když ji milenec pustí k vodě opustí. Knap. Zažertujte si a pak ji pusťte k vodě, hahaha! Svob. D propustiti (ze zaměstnání, ze služby a p.). Maminka ji [služku] chtěj nechtěj ze služby musila pustiti. Kos. Matka jednu služku pustila. Podl. Byl rád, že se tu tak uchytil, když ho se sty jiných kamarádů pustili z továrny. Merh. Jeho Veličenstvo hraběnku ihned z ochrany pustilo. Bozd. D způsobiti n. umožniti odchod n. příchod tekutiny, plynu a p. Baron, pustiv ohromný oblak dýmu, pravil: „Nuže k věci!“ Havlasa. Zapálila tři kahance, černě se kouřící, pustila ten dým na hladinu svého zrcadla a pak čtla v něm jako v knize. Zey. Jak chlapci seděli, tak pustil [stařeček Ševela] každému [chlapci] hlt [vína] na jazyk, ostatek vysrknul sám. Herb. Všoupl ji [automobilista] do vozu a pustil plyn. Vach. Pustila vodu z jiného splavu. Přemýšlela o stavbě nového domu, kterou podnikl František. Kun. Kdyby se bylo králi zesnulému dříve pustilo žilou, snad mohl na živě zůstati odňalo větší množství krve otevřením jistých žil. J. z Hv. Několikrát přijel [doktor]‚ pustil mu, dal pijavky, sázel baňky. Svět. Máš plnou kapsu a můžeme jí pustit žilou. J. Tom. Rty její se chvěly jen a rozevřely se, by těžké její vzdechy pustily. Zey. [Andula] pustila do světa klevetu o financi Kozáčkovi. V. Mrš. Švec pustil mezi lid pověst, že dědil po bohatém strýčkovi. Rad. Lubomírský sklesne boden, pěje ducha pustí. Macháč. [Mladíci] pustili do řeči, že to Lovák odnese. Hál. D (co) nechat unésti něco (vodou, větrem a p.). Puštěn koráb na vodu, dán v ruce boží. Čel. Ty jsi jedna husa plátěná, ty jen všechno pustit po větru! Jah. Nemyslete, že pustím vaše slova do větru. Podl. D poslati něco, aby zasáhlo nějakou věc n. osobu. Pusť z tetivy kalený šíp, ať protkne mé nesmělé hrdlo. Hlav. Až půjdou [vzbouření sedláci] kolem, ať k Tejnici pustí čtyři rány, ale jen na slepo! Třeb. Tříhne vočma po zajíci, naměří ha prásk! takovou šupu do něho pustí, haž mu ruka zabrní. Lid. nov. Buď nebe prokleto, že pozdě tak blesk onen z klína svého pustilo! Zey. Ani když takový čmelák žíhadlo do nosu mi pustil, ani tu jsem nehnul brvou u oka. Just. Uznal za vhodné rozezlení ještě přehánět a pustit na Bernarda po armádním zvyku hrůzu pohroziti mu. Vach. Náš kraj zalíval se krví a nad dědinami zdvihaly se rudé záplavy ohňů, které rozžíhaly surové roty puštěné na lid. Herb. A pustili do nich kulomety? Rais. Klubíčko pustil vpadlým sukem dovnitř [kolny] světlo elektrické lampičky. Vach. Tonečinka na mne [reportéra] pustila přímo plnou záři svých temně hnědých očí. Týd. rozhl. Arch. Panic svoboden je pustiti bitvu dáti se v souboj. Jir. D vyhnati n. vypustiti n. zapustiti kořeny. Tím pevný dub, když mnoho pustil kořenů. Hál. D uvésti v činnost, chod (stroj a p.). Šofér pustil stroj a letěli. Švan. Továrna se znova rozpracovala, pustili časem dvě pily, pustili i záložní hoblíky. Svob. V poledne hodiny na věži puštěny, a tedy i ponejprv bíti budou. Lum. Když potom pustila kolovrat, trhala se jí niť. Herb. Ani ji nenapadlo se napudrovat a pustit alespoň radio. Ahoj. Byl rozpačit, pak sebral se a pustil v běh řeč starým zvykem. Mach. D (co, koho komu; zř. od čeho, od koho) opustiti něco, přenechati něco, někoho někomu, zříci se, vzdáti se něčeho, někoho. Já se k ní [dceři] odstěhuju a tento byt pustíme. Svob. Hlavní věc je, abychom to jmění v Hořanech nepustili. Svob. Co bych mohl u něho jiného chtít, než se ho zeptat, kterak to se svým polem myslí, hodlá-li nám je zas pustit a zač? Svět. Pan Otto zastrašen pustil docela vědecký list Athenaeum přestal vydávati. Herb. Od tebe nepustím více, předměte snů mých. J. z Hv. Ledacos ovšem pustil ze svých ideí. Šmil. Kardinal Julian odhodlal se opět ku předsedání a papež musel konečně pustiti od provedení oumyslu svého. Pal. Nu, kmotře, pustíš přece toho šimla za dvě stě? Staš. Už mu pustím grunt. Dohn. Puštěno jemu na vůli buď státi k právu před konšely, buď podati se na přátelské rozsudí. Tomek. D Zast. rozmrznouti, roztáti. Když nyní řeka pustila, nalezena jest [dívka] ukrutnými ranami zamordovaná. Schoenf. nov. D (co) zast. připustiti něco, projeviti souhlas s něčím. I mohlibychom těm, kteří dle Platona ne pravdou, ale domněními rádi se pasou, pustiti domněnku jim lichotící. Pal. D uvolniti se od něčeho, odděliti se. Prosím tě, mlč, starče, nebo pustí můj obvazek. Tiše, nechceš-li mne usmrtiti. Jahn. Šatstvo nedělní má už několikrát prané, je to jako vybledlé, leckterá barva šmouhou pustila, ale co dělat? Jah. Třela [Gisa obličej]‚ až to všecko pustilo. Hvězda. Šev nepustil, dokud držel kabát. Prav. Ani steh nepustil. Ner. Nemám [slečna Mili] ani punčochu, a teď mi pustilo očko. Rozhlas. D přestati působit, poleviti, povoliti. Počasí se měnilo; zima toho dne kvapně pustila. Jir. Sen dlouho, dlouho pustit nechtěl jej. Zey. Ta milosrdná zkamenělost, která smysly a údy jeho držela, jej náhle pustila. Zey. Před chvílkou teprv byl ho pustil jeho kašel. Svět. D pustiti se (čeho) přestati se držet. [Jordán] pustil se zdi a nejistým krokem vešel do vnitř. V. Mrš. Hlava klesá, ruka mdlá pustila se vesla. Slád. Pustila se jeho ramene a svěsila ruce podle těla. Šrám. Tonička je chytrá! Ta ho tak pěkně polehoučku k sobě přivábí, že se jí už nikdy nepustí. Svob. Myšlenka přišla, aby se usadila v mozku a už se nepustila. Dur. D přestati se něčím zabývat. On jezdění se nepustí, dokud ve vranících bude dechu. Nov. To [chození k muzikám] přestalo, když se pustil světa. Jir. D pohnouti se dolů, spustiti se. Pusť se dolů po provaze v sluj. Zey. S podstřeší pustil se odvážný člověk k jejímu [Katrušinu] oknu. Vlč. „S dovolením!“ řekl a pustil se jako olověný na židličku. Don. Stárek vyvalil oči a krev se mu pustila z úst i nosu. Herb. Sladký spánek se pustil brzy na víčka krotkých zraků. Zey. D vydati se, odebrati se někam. Od kostela pustilo se několik [lidí] bez rozmyslu směrem k panské tvrzi. Jir. Albert pustil se s baronkou po silnici dolů údolím. Pfleg. On vstoupil na loďku a pustil se na vodu. Pfleg. Pustili se raději za holkami. Svět. V myšlénkách pustila jsem se podlé vody. Svět. Přen. Nahlédli také, že se oba daleko pustili a výrazů užili, jež při chladné krvi zodpovídati nemohli. Choch. D (do čeho, več) začíti nějakou práci, činnost, začíti se něčím zabývat. Vzal do ruky nůž a pustil se s významnou tváří do krájení chleba. Havl. Byv zavolán [pes]‚ pustil se s přátely svými opět do reje. Jan. Když už jste mi tu knížku dali, pustil jsem se do čtení. Hovory. Pustil se starý varhaník soukromě s Teklou do vážnější rozprávky. Šmil. Na stará kolena se pustil [Jan Hliněný] ještě do klavíru. Týd. rozhl. Jeho důchody nedovolovaly jemu pustiti se do velkých útrat. Pfleg. Sem tám pustil se něhdy chlapec s nedvědem do křížku. Baar. Já již hořím bojechtivostí! Pustil bych se s samým ďáblem v boj! Zey. Již plání v spěchu kůň s mužem pustili se divě bez oddechu po sypkém písku v let. Vrch. Nemůžeme hned dnes pustiti se v obšírnější rozbor nového dramatu. Ner. Milostpaní pustila se do mne, já ovšem byl jsem nevinen začala mi činiti výčitky. Kam. Hned se chutě pustila [Karolinka] do jednoho jablíčka začala jísti jedno jablíčko. Staš.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2143
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2143
|