- pysk, -u m. jedna ze dvou svalovitých částí ohraničujících ústa lidského obličeje (ret), a hubu zvířat. [Babice] měla dolejší pysk tak veliký, že jí až přes bradu visel. Erb. Čelo měla nízké, ústa trochu velká a vyšpulené pysky. Něm. Vyhrnula [cikánka] pysky jak třešní zbarvené. Jak. Po obědě nesmíš oblizovat pysky. Havl. Mám hodného synáčka, řekl jedovatě starý mezi zuby a kousal se do pysků. Herb. Jenom pysky ohrnuješ na všecko, jakoby tě byl někdo nutil. Rais. Král tuze hněviv jest; hle, kouše pysk. Dou. Babo, kuš! Napřed boby sem, a pak sekej pyskem! Čas. To máš k zisku, co máš v pysku. Pořek. [Kůň] pohodil hlavou, zaklepal dolním, bílým pyskem. Rais. Anat., zool. labium. Pysk horní, dolní. Lék. zaječí pysk rozštěp horního rtu. D kozí pysk lid. okoličnatá rostlina tetlucha obecná, Aethusa cynapium. Rozpuk a kozí pysk podobají se petrželi. Herb. Chytrá kravka! Travičku okolo spásla, ale kozího pysku se netkla. Baar. Bot. kozí pysk druh hřibu, rouškatá houba z čeledi chorošovitých, Boletus subtomentosus. D Anat. zool. stydké pysky zevní část kopulačního orgánu samičího u člověka a ssavců, uzavírající po stranách ústí pochvy. Bot. pysky útvary korun pyskatých, vzniklé srůstem několika plátků korunních, stojící proti sobě v podobě dvou pysků. D Zast. zobák. Hrdličku, ptáče mladinké s pyskem ještě běložlutým, na svém klíně našla [Božena]. Klicp. [Holubice] drží v pysku zelenou větvičku. Pelcl. Havran svou kořist v pysku držel. V. R. Kram.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 308
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 308
|