- ret, rtu m. (bás. řidč. 2. sg. retu, 7. pl. rtoma) jedna ze dvou svalovitých červených vnějších částí úst, pysk. Oči měl podlité krví a spodní ret, trochu odchliplý, se mu třásl. K. J. Ben. Kněžna držela v prstech jahodu, sladkou, červenou jako její ret. Něm. Mrzutě, s sevřenýma rtoma, zakaboněným čelem seděla vedle své tchyně. Svět. Silné, vroucí políbení chvějících se rtů ulpělo na rtech slečny Pepičky. Herrm. Dotkla se rty jeho čela. Šmil. Retem musí líbat [otrok] pouto svoje. Quis. Rtové se stáhli k jizlivému úsměšku. Šmil. Ten svůj úsměv měla stále na rtu. Rais. Šly [dívky] zvolna, s hlavami vzhůru, s nucenými úsměvy na rtech. Rais. Tys přišla. Milá má, nalila’s mi vínem svých retů hořkou číši plnou. Břez. Sotva rtoma dotek Olivier se nápojů a krmě. Zey. Naposled zdráhavě rozvázala [Léna] bezzubé rty ústa. Sez. Mluvit povýšeně o vlivech umění a ohrnovat ret na onu část vědy o něm, která se jimi obírá, je snadnou módou podceňovati ji. Krit. měs. Přen. Půda nedotknutá pod rety slunce dala fial květ. Bezr. Na retu přírody se třese vzdor, však nad hlavou jí vzešel smrtný mráz. Svob. Zčernalo a popraskalo [dřevo] pod palčivými polibky zažloutlých rtů hladových plamenů. Vrba. Jsem vlastencem, nu ano, toť novin hlásá ret, a dav přede mnou v prachu se koří na dohled. F. S. Proch. D Fys. ostrá hrana v retné píšťale, o niž třením vzduchu vzniká zvuk.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 538
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 538
|