- rostlina, -y f. ústrojná bytost vyznačující se v svých vyhraněných druzích růstem a nemající schopnost pohybu s místa a čití; v užším slova smyslu obecné označení pro druhy nezahrnuté do zvláštních skupin, jako stromy, keře, obilí a pod. Rozeznáváť [člověk] neorganickou říši nerostů, organickou říši rostlin. Osv. [Cimbura] objímal ve svých [novorozených] dětech celý svět — živou i neživou přírodu — lidi i zvířata — rostliny i nerosty. Baar. Procházím se volně, pohlížím na každý keř, na každou rostlinu. Ner. Bující rostliny, křoviny a sem i tam stromky [sráz] zakrývaly. Jir. Naše louky jsou pokryty hojností pícních rostlin. Bran. Přeryl [jsem] zahrádku, posázel rostlinami kuchyňskými. Zschokke. Jinak je [kaktusy] pěstujte podle návodů v našich hlídkách o hrnkových rostlinách. Právo l. Různé idey jsou jako rostliny, jež nevyrůstají stejně dobře ve všech druzích podnebí. Tille. [Duch okřívá] jako pouvadlá rostlina v koupeli jarního deště. Čech. Přen. Ty [Anpiel] chápeš vše, jen lásku nechápeš, tu rostlinu, tu čaromocnou. Zey. Bot. organismus s tvarem těla po celý život měnlivým, nemající většinou samostatného pohybu, opatřený v buňkách s blanou celulosní většinou chlorofylem a vyživující se většinou látkami neústrojnými; rostliny průmyslové, léčivé a j.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 476
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 476
|