- rovina, -y f. rovná, rovinatá krajina bez kopců; rovný pozemek, rovná půda. Daleká rovina běžela k obzoru. Maj. Rovina do šíře, rovina do dáli, v ní vísky. Mach. Rovina stoupala k obzoru táhlým návrším. Jir. Má maminka přišla sem [do hor] z roviny. Vach. Táhla se [cesta] rovinou jako mlat k městečku. Třeb. Zahrada táhla se až k jezírku po rovině jako dlaň. Herb. Neštěstí-li má kdo mít — na rovině čisté padne. Rub. Zem. suchozemská oblast, v níž nerovnosti není okem znáti. Sport. jezditi rovinu závod bez překážek. D jiná rovná plocha; řidč. rovná čára. Černé klobouky [sekáčů] temnily se nad bílou rovinou žitnou. Svob. Moře v tichu odpočívá v zrcadelné rovině. Purk. Byl hrob do roviny urovnán. Rais. Tlustá vrstva písku a štěrku pokrývala klenutí do roviny. Čap. Ch. Člověku se zdá, kdyby nastala dlouhá chumelenice, že to [údolí] zasype do roviny. Rais. [Důchodní má] do roviny nad týlem zastřižené dlouhé vlasy. R. Svob. Geom., fys. nejjednodušší plocha neomezená, určená třemi body n. přímkou a jedním bodem mimo přímku ležícím. Rovina základní, promítací, rovina souměrnosti, otáčení, nakloněná a p. Stav. vrchní plocha zeminy; pláň. D výšková hladina, úroveň, niveau. Jaríkovi byl dán na židli polštář, bez něhož by se nebyl jeho nosík zvedl nad rovinu stolu. Vrba. Zvenčí bylo [okno pisárny] v rovině chodníku. Čap. Ch. Jen tu tam zůstalo v rovině hlav místo nehnuté, ne však na dlouho; i tam zdvihli váhající své ruce. Jir. Těl. rovina čelná rovina pohybujících se končetin při cvičení prostných v rovině rovnoběžné s rovinou čela cvičence. Rovina točná rovina určená pohybem těla na nářadí. D oblast jevů tvořících s jistého hlediska celek odlišný od podobných oblastí jiných, plán, horizont. Jeho zápas s Gordonem děje se na několika rovinách, v několika prostředích, v řadě složek, které Svatopluk komposičně řadí s jemnou dokonalostí. Lit. noviny. Časová rovina té zimní noci, v níž Františka hledá své dítě, je zkřížena několika časovými rovinami její minulosti. Götz. Toto střídání duševních poloh i časových rovin bez přerušení výpravného toku může nesporně působit dojmem umocněné životní celosti. Čteme. Stržen a rozhorlen fakty jejího [Němcové] života, zachytil jsem jen je a nevyzvedl vždy do duchovější roviny. Halas. Naši nejlepší mužové hledali nerv světového dění v rovině náboženské a mravní. Lid. nov. Josef Hora se k ní [poesii proletářské] vyvíjel z vitalismu, jemuž se i on oddával v zralé sbírce „Strom v květu“, ač v rovině duchovně i umělecky mnohem vyšší než jeho vrstevníci. Píša. „Král Václav IV.“ klesl o celou rovinu níž než „Kníže“. Šal. D Slang. stejnost, rovnost. Dostali „čába“ [podíl z krádeže] jen po 1.500 K, ačkoli Koubek „vyklofl“ 8.170 K. Nebyla to tedy „rovina“. Čes. sl. D Slang. zakrouhlená hodnota, suma. Slevovali a přidávali [obchodníci s vepřovým dobytkem] po zlatkách — až si konečně plácli na „rovinu“, to je na půldruhého sta korun. Mor.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 454
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 454
|