- rozhodnouti dok. (co, v čem, o čem, nad čím) jasně, s konečnou platností pronésti soud, úsudek o něčem sporném n. pochybném a tím pochybnost n. spornost odstraniti; rozřešiti něco. Rokycana rozhodl, aby jen hodní ku přijímání přistupovali. Goll. Komise znalců rozhodla, že báseň je hanebný plagiat. Mah. Nemiloval ji [Martin Rozárku]? To rozhodniž sám bůh! Šmil. Ten spor sněm dnes rozhodne! Vrch. S mečem v ruce rozhodni ten spor. Čech. List i pas poslal [Arnim] za vévodou, uloživ mu však, aby se k Valdštejnovi neodebral dříve, dokud kurfiřt v tom nerozhodne. Pek. Měl mezi nimi [Ludvíkem a Albrechtem] rozhodnout o věcech, o kterých se nemohli sjednotit. Jir. Obecenstvo chtělo jednou konečně samo rozhodnout nad kusem. Ner. Těžko věru bylo rozhodnouti, kdo prvním z nich [pěvců]. Vrch. D jasně určiti, stanoviti, jak a co se má státi. Rozhodli, že Petříka vybídnou, aby se vrátil k otci. Staš. Rozhodnuto jest, že zítra podnikne se všeobecný útok na Kostelec. Jan. Tak se konečně rozhodlo, že hospodářství nesmí přejmout Jozef. Rais. Bylo obci rozhodnouti, chce-li šíji podle sklonit před lžibohem, násilím. Zey. „Podíváme se na půdu,“ rozhodl Koniáš. Jir. „Musí tam tedy Ryska,“ rozhodla konečně Veruna. Svět. Když se octli na cestě, rozhodla slečna, aby se dali luční pěšinou. Preis. Vévoda rozhodl ústup k Lipsku. Pek. Osud jinak rozhodl. Šmil. Rač určit nám, co která přísti má! — To mezi sebou losem rozhodněte. Zey. U nás takové otázky jsou dávno rozhodnuty. Durd. Za půl hodiny rozhodnut bude osud celé rodiny. Pfleg. D přispěti ke konečnému výsledku něčeho, zpr. kladně; (o okolnosti, jevu a pod.) projeviti největší vliv, váhu, nejvíce zapůsobiti. Vyrojil se z bran Prahy zástup vojínův srdnatých, který Vítkov zachránil a bitvu rozhodnul. Špind. Nuže, znovu v seč, ať zápas rozhodneme! Čech. Ohromil [Grimm] protivníky italské hudby a rozhodl tvrdý boj. Jir. Boj rozhodnut. Jir. Bitva zůstávala věčně nerozhodnuta nevědělo se, na čí straně bude vítězství. Ner. Vítězství černohorské bylo rozhodnuto zajištěno. Hol. Co do ostatních částek uměleckého provedení stojí obě [sestry] na výši dokonalosti a tu musí tedy rozhodnout hlas. Zl. Praha. Co při ní [Kamille] rozhodlo, bylo, že papá si toho sňatku přál. Šmil. Není to na mou věru lakota, která u mne rozhodla. Zey. Bitva mnoho rozhodne. Jir. Dnešní noc i zítřek rozhodnou o veškerém příštím jeho [Přemysla Otakara] životě. Třeb. Zkouška železem rozhodla o mém právu dědičném. Vrch. [Němec] vstřelil třetí branku, která vlastně rozhodla o vítězství. A-Zet. D (koho) řidč. rozsouditi někoho, státi se někomu rozhodčím. „Pojď a rozhodni nás,“ vítala ji [Mínu] Boženka. Staš. „Nehádejme se, nanítal Cibulka, „pan kmotr Rozumec ať nás rozhodne.“ Šmil. Strýček ani tetička nejsou doma, aby vás mohli rozhodnouti. Kun. D rozhodnouti se (k čemu, na čem) dojíti při myšlení k závěru, co a jak se musí státi; odhodlati se k něčemu. Když se rozhodl, že se odstěhuje, vzal si i ty karty s sebou. Jir. Rozhodl se [Tomáš], že odjede na prázdniny za ním. Mah. Ani nerozvažoval, a již byl rozhodnut, že tu zůstane. Jir. A než se na něčem rozhodl, přihodila se jiná událost. Vach. Terezka neřekla ano ani ne, v srdci však již měla rozhodnuto, že si Filipa vezme. Prav. Rozhodl se konečně, zazvonil odhodlaně. Pfleg. Rychle se rozhodněte. Sab. Rozhodnout se a vykonat, bylo teď u pana Suchého jedno. Hál. Dne 13. srpna oznámil [císař]‚ že se rozhodl správu vojenskou změniti. Pek. D (pro co, na čem, mezi čím) z několika možností vyvoliti jednu. Nenamítal ničeho [otec]‚ když se rozhodl pro fakultu filosofickou. Čech. Spustil na ni zhurta, aby se pro jednoho [ženicha] rozhodla. Něm. Přišel čas rozhodnouti se pro určitý jakýs cíl. Zey. Hraběnka rozhodla se pro jižní křídlo. Pfleg. Hrabcovi tolik bylo jasno, že do zítřka také se musí na něčem rozhodnouti. Herb. Ráda bych zvěděla, na čem se rozhodneš. R. Svob. Nemohl se rozhodnouti mezi těmito dvěma pocity. Dyk.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 575
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 575
|