- rozkaz, -u m. ústní, písemný a pod. projev vůle, jímž se někomu (obyč. podřízenému) stručně a jasně ukládá provedení určitého úkolu. Devatenáctého června dal Benedek rozkaz k pochodu do Čech. Mach. Kuchařka dostala rozkaz, aby pokoj vykouřila. Prav. [Děti] na matčin rozkaz podaly svoje růžová líčka babičce k políbení. Něm. Členové státní rady očekávají rozkazy Jejího Veličenstva. Bozd. [Franc] plnil rozkazy jeho [vrchního] věrně. Herb. Z čeledi karlštejnské chystalo se jich dvacet k rozkazu mladého krále na lov. Třeb. Podřízenější pracuje vždy dle rozkazu vyšších. Herrm. Náhle, jako na rozkaz, mžení ustalo. Lit. noviny. Přišel z Vídně rozkaz, aby se celá záležitost znovu vyšetřila. Ner. V městech istriánských zachovány jsou [sochy lvů] „z vyššího rozkazu“. Ner. Legata Jindřicha stihnul rozkaz pilný od krále Jindřicha VI., aby co nejrychleji obrátil se do Francie krajanům svým ku pomoci. Pal. Vyhovíte-li platebním rozkazům ve třech dnech, bude věc v pořádku. Čech. Voj. denní rozkaz nařízení velitelů, čtené denně odpoledne mužstvu. Armádní rozkaz projev hlavy státu n. ministra vojenství určený za význačných okolností pro celou brannou moc. Práv. zatýkací rozkaz zatykač. Soudní platební rozkaz soudní příkaz zaplatiti spornou částku bez ústního projednávání žaloby. Platební rozkaz přípis berní správy vyzývající poplatníka k zaplacení daní.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 440
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 440
|