- rozpaky, -ů m. pl. (řidč. sg. rozpak, -u) nevědění si rady, bezradnost, nejistota, pochybování o tom, co činiti. Rozpaky rostou, já nevím co počít sobě. Ner. Ještě o jedné věci zůstal lékárník na rozpacích. Ritt. [Robert] byl na rozpacích, má-li psaní přijmouti čili je odevzdati tomu, kdož je přinesl. Pfleg. Hospodyně ani dívka nepřišly do rozpaků. Herb. Tomáš byl zřejmě v rozpacích. Co měl odpovědět? Mah. Lidé nejhloupěji vypadají, když do rozpaků upadnou. Tyl. Tak ho přivedl do leště větších rozpaků. Prav. Zamlčí se [hospodyně] a v náhlém rozpaku pokračuje. Svatoš. Vojáci bez rozpaku vyprázdnili nádoby. Květy. Rozpak nejevil se ve vzezření jeho. Pfleg. Na slova „co srdci milo“ položila [babička] takový důkaz, že děvče do rozpaku přišlo. Něm. [Vindragupta] dá sobě srubnout ohon bez rozpaku. Čech. Sezima padal z rozpaku do rozpaku. Šmil. Nevěsta šla v pannenském rozpaku. Klác. Jako sám [král Matyáš] neznal mravních rozpakův, podobně povolné chtěl míti také služebníky své. Pal. Nebude [bratr] chtít, aby musil prodat statek otcovský pro okamžité rozpaky finanční tíseň. Svět.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 200
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 200
|