- rozsudek, -dku m. výrok, obyč. soudu, jímž se končí pře n. podobná věc. Když byl odsouzen k smrti provazem, považoval se rozsudek takřka za justiční vraždu. Mach. Rozsudkem byl odsouzen redaktor do žaláře na 15 let. Vach. [Dívčina] stoupala do schodů podobna odsouzené, jež uslyší potvrzení rozsudku. Maj. Zatřepal mu [Procházkovi] advokát vítězoslavně rozsudkem před očima. Čech. V jiné sborovně [domu] nalézá se veliká malba na plátně, představujíc rozsudek Šalamounův. Mik. Kde kdo v sále [výstavním] stichl, když oznámeno, že „znáči“ ohlásí svůj rozsudek. Jir. Stárci vyslechli žalobníka a vynesli rozsudek, že pan písař má býti přísně pokutován na penězích. Herb. Dvory [soudy lásky] v Romaninu a Pierre-Feu přijímaly také písemní pře a otázky k rozluštění a rozsudky všech dvorů francouzských slynuly ostrovtipem. Ner. Práv. rozhodnutí soudu ve věci samé, civilní n. trestní. Rozsudek zprošťující, kontumační a j. D Zast. rozhodnutí vůbec. Anežka chce jistiti, že ona všecko zastane, ale vlídná řeč slečny Janovské pohnula ji, přijmouti její rozsudek a už neodporovati. Prav. Změníme osudu tím rozsudek, že beznaději vrhneme se vstříc? Hál. [Občané se radili.] Konečně došlo se rozsudku, jenžto zněl, aby vojsko prozatím z města ustoupilo. Klicp. D Zř. schopnost usuzovací, soudnost; úsudek. Jsouc ještě příliš mladá, jednala beze všeho rozsudku a úmyslu. Prav. Její [spisovatelky] neobyčejné učenosti, jejímu zdravému rozsudku každý pochvalu vzdáti musí. Zap. V hovoru s nimi [studenty] vycítíte pěknou míru střízlivého rozsudku. V. Mrš. Četla [Helenka] všechny [básně] bez výběru, bez rozsudku. V. Mrš.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 357
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 357
|