- ryk, -u m. směsice silných, pronikavých zvuků, jek, hluk, vřava, povyk. Vítězný ryk doprovází nepřítele. Čin. Pak pro hluk a ryk válečný, pro požáry a krvavé záplavy nemihla se mu myslí rozmilá, mladá hlava v kukle. Jir. Ryk davu stichnul, děla dozněla. Vrch. Z náměstí ozýval se pustý ryk. Jir. Jeho hlas zanikl v divokém ryku, jenž na rybníku kolem tvrze hlaholil. Jir. Divé a hrozné válečné písně, ryk a hrozby rozléhaly se. Podl. Znala ryk venkovské muziky, jejíž pazvuky shledávala i ve vojenských kapelách. Maj. D pronikavý, obyč. zoufalý výkřik. To nebyl lidský hlas — to byl ryk zděšením zadrhnutého hrdla. A. Mrš. Sedničkou proletěl krátký, vřískavý ryk kočičího hrdla. Rais. Štěně vydalo dost žalostný ryk ze sebe. Havl. Děsný ryk vydral se jí z hrdla. Něm. To je ryk bolesti, úžasu, zklamání a zoufalství! R. Svob. Hrozný dravec s ukrutným rykem dolů spadne. Něm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 275
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 275
|