- rytmus, -mu m. pravidelné střídání fází nějakého děje, způsob tohoto střídání. Pojednou všechny hlavy, co jich bylo kolem kulatého stolu, sypaly se dolů v divokém rythmu čardaše. V. Mrš. Teď rythmus cepů zazněl naposledy. Klášt. Vedle ní houpala Irena v odměřeném rythmu nohama. Lier. Nese ji [autorku] rytmus krve. Kar. Moře kolíbalo se tak velkým rhytmem a tak radostným. Zey. Nekonečný rythmus času rostl nesmírnou a nezastavitelnou silou. Vrba. Burácející rytmy bubnů. Neu. Přen. Ornament jemného rytmu, dole dva erby. Mádl. Hud. pravidelné střídání dob lehkých a těžkých v časové řadě. Poet., gram. jisté pravidelné uspořádání slovních přízvuků, dlouhých slabik n. jiných složek zvukových. Lék. uspořádání opakujících se dějů v organismu. Filos. pravidelná členitost dějů podle opakujících se fází (na př. stupňů intensity a délky časové). D rytmy zast. verše. Zde by se tak krásně četlo, ale ne traktáty svatých otců, nýbrž poetae, Virgilius, Ovidius. Toho mám rád, zvláště ty rozkošné rytmy o věrné lásce manželské. Jir. Však jsem to všecko napsal, složil, v rytmech skomponíroval. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 357
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 357
|