- samota, -y f. stav, kdy je někdo n. něco odloučeno od ostatních lidí n. věcí, osamělost. Slečna Máry zůstala samotna, ale samota jí byla dnes sladka. Ner. Mladý tkadlec cítil tu [v lese] uvolnění. Modlil se, a samota také účinkovala. Jir. Adrián, odjížděje na dovolenou, těšil se vždy na samotu. Vach. Letošník šel do semináře kliden; miloval samotu a vnitřní život. Rais. Jak žehnal Kosmas tomu šeru, tomu klidu, té samotě. Zey. Je uštván neustálým tichem samoty. Jah. Zůstal jsem o samotě. Rais. Stála [fara] s kostelem o samotě stranou ostatních stavení. Jir. Ráda jsem ty procházky o samotě konala sama. Jir. Cítil jsem se jako vyhoštěnec, zůstavený o samotě opuštěný. Čech. D osamělé, opuštěné, odlehlé místo. Podivno, ve vysokém lese, na samotách, na horách člověk mimovolně přidušuje hlas. Ner. Hříšnost těla hnala lidi do samot, žíti životem protipřírodním. Mach. Všem bylo pojednou, jakoby do dusné místnosti zavanul příjemný dech lesní samoty. V. Mrš. Čert po samotách nejvíc uloví. Čel. Martin zapředl se v samotě lesní do sítě. Šmil. D osamělé stavení, odlehlá budova; menší skupina obytných budov stojící stranou města n. vesnice. Na jihu, nahoře na podlesí, dřímalo několik samot. Rais. V údolích a na úbočích vidíš nemálo vsí, panských dvorův i samot. Hol. U lesa stojí samota úhledná, bílá a čistá. Slád. I mlynář spěchá ze své samoty s motykou na rameně. A. Mrš. Bydlíme na samotě nad Janůvkovem. Vach. Na té samotě [osamělém dvorci] neměla [dívka] družek sobě rovných. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 382
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 382
|